Citujme: Kdo náš stroj času postavil a uvedl ho do pohybu? Člověk v zásadě průměrný, bývalý pracovník KGB, který v této instituci žádnou zvláštní kariéru neudělal, ale pak, po rozpadu SSSR se stal víceméně úspěšným státním úředníkem, který krok za krokem stoupal vzhůru, až ho nemocný Jelcin zcela nečekaně posadil na vrchol ruské mocenské pyramidy – v zásadě proto, aby tak zajistil bezpečí své jelcinské rodiny.
Na vrcholu této pyramidy, již kdysi vytvořil už Ivan Hrozný, se v lidech probouzejí vlohy, o nichž oni sami předtím neměli nejmenší tušení. Je to jako v pohádce: jste normální člověk, ale pak si navléknete Prsten síly – a je z vás Sauron.
A v nositeli vyloženě průměrných schopností se najednou probudila tak zvířecká láska k moci a taková touha učinit vše pro to, aby mu kouzelný Prsten k ruce přirostl navždy, že se ve své rakvi pochvalně usmál i soudruh Stalin. Tolik citát první.
Jak Putin svůj projekt stroje času realizoval? Další obsáhlý citát: Od prvního dne své vlády ho začal budovat s přímo mravenčí úporností, šroubek po šroubku. Tento na první pohled skromný a nenápadný člověk prokázal na zmíněném poli podivuhodné úsilí. Až byl stroj času postaven. A on rukou zpocenou rozčilením pohnul pákou.
Obrovská země hned nato vyplula do minulosti, o níž tolik snily miliony ruských penzistů, usínajících večer v posteli. Někdejší velikost ruské říše! Ta ovšem nepopřávala klidu nejen důchodcům, ale i postsovětským neoimperialistům, nacionál-bolševikům a neomonarchistům, kteří mají za to, že Stalin byl přece docela „normální ruský car, jen trošku krutý“, říká Vladimir Sorokin. A v čem je hlavní problém tohoto projektu?
Citát poslední: Angela Merkelová (a nejen ona) si povšimla, že „Putin žije ve vlastní uzavřené realitě“. Ano, tak to je! Tato realita ho fascinuje a opájí, nohy samy šlapou na pedály a ložiska jeho stroje času se rozpálila. Propaganda imperiálních představ nestačí, musí tu být opravdová válka, opravdová krev, krev hrdinů padlých za Donbas, za Novorusko, proti Západu až do vítězného konce…
Jenže ze stroje času se žel bohu vyklubala drahá hračka. Rubl klesá, s ekonomikou, která sebe samu vystavila sankcím. Agresivní televizní hysterie proti „zrádcům národa“ a „páté koloně“ už přinesla první zlověstný plod – vražda opozičního politika Borise Němcova přímo u stěn Kremlu činí život v ruské metropoli opravdu nebezpečným a nepředvídatelným.
Hony na „vlastizrádce“, dávky z kalašnikovů v ulicích, krvavé provokace – to všechno je teď plně myslitelné. Z Putinova stroje času se ovšem kouří. Jen těžko se přitom zastaví dobrovolně. Nejspíš buď shoří, nebo vybuchne.
V prvním případě z toho bude hodně smradu, kdežto v tom druhém budou létat střepiny. A otázkou je, kam a jak dopadnou… říká Vladimir Sorokin.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: Český rozhlas
