Nicméně trpí jedním obrovským zásadním nedostatkem tím, že na první místo při výběru uchazeče klade nejnižší cenu. To je špatně! Nelze se tedy divit tomu, že starostové a zastupitelé proti této normě otevřeně protestují. Logicky, je to jako, když si chcete koupit auto. Také si většina lidí nekoupí to nejlevnější, ale upřednostňuje poměr ceny a kvality. Tak by tomu mělo být i u veřejných zakázek.

Takhle se může stát, že když bude chtít obec opravit například základní školu, tak bude nucena přijmout návrh, který sice bude nejlevnější, ale střecha bude mít po rekonstrukci nekvalitní krytinu. Je přece jasné, že každá kvalita něco stojí a nemůže být plošná. Kvalitnější materiál nebo práce má vyšší cenu a z toho celkem logicky vyplývá vyšší cena stavební dodávky nebo jiné služby.

Kde je pak motivace dodavatelů o zvýšení kvality při řízení prací nebo snaha o dodržení všech bezpečnostních norem a předpisů. Případně nařízení, která by měla ochránit životní prostředí, když tyto snahy nejsou kritériem pro veřejnou obchodní soutěž. Je otázkou, proč před několika měsíci společnosti investovaly  nemalé náklady do zavedení a následné certifikace procesů řízení kvality bezpečnosti práce, a to nemluvím o zavedení environmentální politiky.