Jak to pak dopadne, je otázka. Jak poznamenal předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml, už dávno totiž nejde o vyrovnání s církvemi. Záměrem je udělat z toho téma před krajskými volbami. 

Že by to mohl být pro voliče tahák, je jasné předem: v zemi, kde je praktikujících věřících pár procent, a navíc v dobách krize, kdy se šetří, kde se dá, je představa mnoha desítek miliard, vyplácených v průběhu nadcházejících let ze státní pokladny církvím, krajně nepopulární. Především se ale tady už od Husových dob traduje, že církve, a zvláště pak ta katolická, mají být chudé. Neméně rozšířená je i představa Vatikánu jako zahraniční centrály, apriori nepřející českým národním zájmům. 

Když před hlasováním o církevních restitucích hřímal komunistický poslanec Grebeníček od řečnického pultu sněmovny, že „preláti chtějí jen vliv a mamon“, mohlo to sice některým poslancům, jako například Janu Husákovi z TOP09, právem připadat jako „rétorika 50. let, kdy komunisti zavírali kněze“, ale mezi voliči – a zdaleka ne jen těmi, kteří volí KSČM – by to mohlo zabrat.