O víkendu to bouchlo v regionu, kde by to nikdo nečekal. V regionu, jehož obyvatelé si dovedli zařídit relativně pohodový život téměř za každého režimu. A stačilo k tomu, aby se dva malí kluci poprali na pískovišti. Z doutnající jiskřičky na českobudějovickém sídlišti Máj se do týdne rozhořel konflikt, vypadající na televizních obrazovkách málem jako občanská válka. Na rozdíl od podobných záběrů ze zpustlých normalizačně šedivých paneláků na severu Čech ale tentokrát evidentně nesouhlasily kulisy: kontejnery, dýmovnice a granáty se slzným plynem hořely a vybuchovaly v upravených ulicích, před zrekonstruovanými domy s barevnými fasádami. Takhle rozhodně nevypadá ghetto sociálně vyloučených. A potvrzují to i fakta: na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let žije celkem 22 000 lidí, každý čtvrtý obyvatel jihočeské metropole. Mezi nimi, jako všude na světě, určitě i lidé, kteří mají o sousedském soužití svérázné představy. Pokud přitom poruší paragrafy, musí zakročit úřady.  

 

Zakročit ale musí zrovna tak proti každému, kdo se snaží situaci využít ve svůj prospěch. Do Českých Budějovic přijeli s doutnákem v ruce hajlující neonacisté a hodlají tam přijet znovu. Budou tam jezdit tak dlouho, dokud budou moci počítat s potleskem publika. Volební kampaň začala. A o víkendu se ukázalo, že na rasistickou strunu lze s úspěchem zahrát kdekoli. Teď víme, že na sudu s prachem sedíme všichni.