Oficiální připomínku nechystá zřejmě, alespoň pokud je zatím známo, ani vláda, ale ani parlament nebo Senát. A tak jediným současným signálem z oficiální strany zůstane nejspíš prezidentem Klausem posvěcená hláška bizardního hradního vicekancléře Hájka, podle něhož byl Havel „nástrojem sil lži a nenávisti“. O čemž s ním o víkendu, diskutovala na obrazovce moderátorka veřejnoprávní televize, a myslela to smrtelně vážně. Absurdnější divadlo by si nevymyslel ani Havel-dramatik.
Vzpomínkové akce tedy budou zcela v režii občanské společnosti. Jejich spektrum sahá od výzvy, zavánějící trapnou recesí, aby si všichni, kdo si chtějí připomenout památku prvního českého prezidenta, v úterý ohrnuli kalhoty, přes představení v olomouckém divadle, kde bude Havlovu Zahradní slavnost hrát Krobovo Divadlo na tahu, až po zítřejší podvečerní setkání na Václavském náměstí pod heslem „S Havlem dál“.
Po něm se účastníci mají vydat na happening na Hradčanské náměstí, kde budou pouštět balonky za zvuků slavného songu „Jednou budem dál“. Každý má přitom k balonku připevnit vzkaz, co konkrétního se dá udělat, abychom jednou byli skutečně dál.
Sto padesát kilometrů na jih, v Českých Budějovicích, naproti tomu tou dobou už šestnáct mladých lidí svůj vzkaz přemění ve skutek: budou právě končit s protestní čtyřiadvacetihodinovou hladovkou proti tomu, že se tamní sociální demokrati po krajských volbách rozhodli přizvat do vlády nad Jihočeským krajem komunisty. Člence KSČM se rozhodli dokonce svěřit citlivou pozici dohledu nad školstvím. Hejtman Zimola na tom trvá přesto, že proti tomu protestují studenti a učitelé v celém regionu, a to včetně rektora Jihočeské university. Radní se nicméně odvolávají na výsledky voleb a vytýkají protestujícím, že zpochybňují demokracii.
Obdobně argumentují i radní ve Zlíně, kde lidé proti účasti komunistů v tamní krajské radě protestují rovněž, a situace se vyhrocuje i v Karlovarském kraji. Tam se zvedá vlna protestů mezi učiteli a studenty, protože tamní komunisté a sociální demokrati nevěděli nic lepšího, než dosadit do křesla radního pro školství Václava Sloupa, bývalého politruka Pohraniční stráže v Chebu, který svůj titul doktora práv získal na vysoké škole SNB, byl kandidátem tajné spolupráce s StB, a co je vůbec nejhorší, na bývalý režim nedá dopustit dodnes. Střílení do lidí, kteří za komunismu utíkali přes hranice, hájí jako správnou věc v rámci tehdejších zákonů. A zastává stanovisko, že o minulosti mají mluvit buď jen historici, nebo lidé, kteří ji zažili. Ačkoliv dává otevřeně najevo, že se do funkce radního pro školství nehrnul a klidně by dělal cokoliv, co by mu strana přikázala, dobrovolně odstoupit - jak ho k tomu učitelé a studenti už třikrát vyzvali - rozhodně nehodlá. Neudělal přece nic, za co by se musel stydět!
Dodejme, že jestli někde v těchto dnech Havlův odkaz v téhle zemi ještě doopravdy žije, je to tam, kde se lidé odmítají s účastí KSČM v krajských vládách smířit. Jak se tato strana „vyrovnala“ se svou krvavou minulostí, dokládá příklad Václava Sloupa přímo učebnicově. Byly to přesně tyto důvody, které vedly Václava Havla k tomu, že KSČM nemohl nikdy respektovat. Kdyby to udělal, zpronevěřil by se sám sobě. Výsledky voleb na tom nic změnit nemohou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
