Úsměv ovšem poněkud tuhne na rtech: v posledních týdnech to totiž vypadá, že je hlasování o žádostech policie na zbavení imunity jednotlivých poslanců už skoro konstantním bodem programu poslanecké sněmovny. Po úterním vydání poslance VV Otty Chaloupky, podezřelého z korupce, má teď parlament na stole další žádost policie. Tentokrát už rovnou o vydání místopředsedkyně parlamentu Vlasty Parkanové z TOP09, a to kvůli podezření ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Jak vyplynulo ze slov předsedkyně sněmovny Němcové, podle níž se má jednat i o nákup letadel CASA, jde zřejmě o období, kdy Vlasta Parkanová byla ministryní obrany. Tedy konkrétně od ledna 2007 do května 2009, kdy zastávala tento ministerský post v kabinetu Mirka Topolánka.
Ona sama tvrdí, že v kauze letadel CASA má prý naprosto čisté svědomí: o nákupu rozhodla tehdy Topolánkova vláda kolektivně a jí jako ministryni jen uložila smlouvu uzavřít. A kromě toho, zdůraznila někdejší ministryně, ona sama dotyčnou smlouvu ani osobně nepodepisovala.
Faktem ovšem je, že z doby jejího ministrování na obraně se datuje kromě smlouvy na předražený nákup čtyř transportních letounů CASA, které kvůli sérii závad neslouží armádě prakticky dodnes, uzavření i několika dalších vysoce podezřelých zakázek. Například nákup obrněných transportérů Pandur, kauza terénních automobilů Tatra, nákup obrněných vozů Dingo nebo prvních lehce obrněných vozidel Iveco.
To vše jsou kauzy, jimiž se policie zabývala nebo zabývá. Mají ovšem ještě jiného společného jmenovatele: odehrály se v době, kdy na ministerstvu obrany působil ve funkci prvního náměstka Martin Barták, který se stal posléze, v týmu premiéra Fischera, nástupcem Vlasty Parkanové v ministerském křesle. Po volbách odešel na post náměstka k Miroslavu Kalouskovi do rezortu financí. A ačkoliv ho od listopadu 2010 začala v souvislosti s armádními zakázkami vyšetřovat policie, nechtěl se ho Kalousek dlouho vzdát.
Kromě náměstků typu Martina Bartáka patří k okruhu tzv. „nepostradatelných“ osob, které putují z ministerstva na ministerstvo, především ředitelé odborů, Znalci tvrdí, že jsou to právě tyto postavy, které jsou zákulisními hybateli korupčních her v nejvyšších patrech české politiky. Pokud se ovšem veřejnost domnívá, že výtěžek z nich je určen do partajních pokladen, pak je podle „kvalifikovaných odhadů“ naivní: k financování politických stran se prý používá tak maximálně 20 procent, zatímco převážná většina černých peněz končívá na soukromých kontech v zahraničí. Tenhle mechanismus funguje dodnes: stačí podívat se například na ministerstvo dopravy, kde se za posledních ani ne šest let vystřídalo už šest ministrů- a s nimi šest garnitur „nepostradatelných odborníků“.
Ať už jim ministři dělají křoví vědomě či nevědomky, nezbavuje je to odpovědnosti za to, co se na jejich ministerstvech děje. A to nejen odpovědnosti politické.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
