Ke Klausovým slovům ovšem dlužno dodat, že náznak naděje pro Řecko přece jen existuje. Ovšem jen za předpokladu, že se v Aténách podaří sestavit jakž takž životaschopnou vládní koalici s cílem pokračovat v reformách. Oprávněná bude však tahle naděje jen tehdy, pokud se řecká vláda místo tupých úsporných škrtů, škrtících hospodářství až k bezvědomí, soustředí na hlubokou modernizaci ekonomiky i společnosti. Pak bude mít Řecko šanci se z agonie dostat. A miliardy, které do pomoci této zemi investovala a ještě investuje Evropská unie, nebudou vyhozeny oknem.
Povést by se to tentokrát mohlo, protože generálka na alternativu už v posledních týdnech v Řecku probíhá: v nemocnicích se přestává operovat, protože chybí základní hygienické potřeby jako desinfekce nebo obvazy, veřejná doprava funguje jen občas, protože autobusům chybí náhradní díly, elektrárny varují před výpadky proudu. Pod pohlednicovou fasádou řeckých ostrovů pokračuje rozklad. A ten pouhý další přísun peněz eventuálně pozdrží, ale nezastaví.
Pro Evropu – a tedy i pro Českou republiku – je vývoj v Řecku ovšem důležitý nejen při úvahách o tom, jakou destinaci zvolit pro letošní dovolenou: je podstatný jako názorný příklad, kam až to může vést, když se ze státního rozpočtu vyhazují řadu let, ať už z neschopnosti nebo kvůli uspokojení té které klientely, nesmyslné sumy na projekty, které jinde pořizují podstatně levněji. Stačí například srovnat, kolik stojí ročně státní maturity u nás a na sousedním Slovensku: je to víc než dvacetinásobek, ačkoliv maturantů tam mají jen asi o třetinu méně než v ČR. Nehledě na to, že na rozdíl od Slovenska, kde se praktikují jednotné zkoušky dospělosti už osmým rokem, tady loni nepříliš slavně začaly a letos skončily už naprostým fiaskem.
Nabobtnalým státním aparátem, produkujícím horentně předražené státní zakázky, ale podobnost s Řeckem zdaleka nekončí. Ani u nás, stejně jako tam, není stát například schopen řádně vybírat daně, protože tváří v tvář miliardovému plýtvání, které vychází co chvíli najevo, si stále víc lidí říká, zda mají zapotřebí tohle dotovat. Zvlášť když finanční úřady postihují malé ryby, zatímco žraloky nechávají odplouvat do daňových rájů. Především ale reálně hrozí i zde, že prostředky z evropských dotací, zneužité k jiným než určeným účelům, nakonec Brusel neproplatí, takže se zvýší zadlužení státu.
Prezident Klaus představil Řecko jako oběť eurozóny s tím, že je omyl se domnívat, že východiskem je vítězství proevropských stran v tamních volbách. V podtextu zaznělo, že u nás máme naštěstí korunu.
Dodejme, že korunu sice máme. Problémy Řecka nám ale přesto nejsou cizí. Premiér Nečas a ministr Kalousek slibovali voličům nesmiřitelný boj s korupcí a „chytré reformy“, které „řecký scénář“ odvrátí. Nesplnili ani jedno, ani druhé. Jistě: v případě nouze lze korunu devalvovat. To samo o sobě by ale, podobně jako řecké volby, neblahý vývoj eventuálně jen pozdrželo.
Ten hlavní rozdíl mezi Řeckem a Českem totiž nespočívá v tom, že nemáme euro. Máme jen o trochu víc času. Zatím.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
