Přesto asi nikdo nečekal, že by k tomu mohlo dojít už za pouhých 11 let. I když lokální povodně a hlavně ty, kterým meteorologové říkají „bleskové“, se od té doby opakují málem rok co rok. A pravidelně se přitom opakují i dohady, co za to může: od globálního oteplování, přes změny v dráze Golfského proudu až po zabetonování krajiny, do které se vytrvalé deště nemohou vsáknout.   

 

Odborníci jsou nicméně přesvědčeni, že se v podstatě neděje s počasím nic, co by tu už nebylo. To jen lidská paměť je evidentně krátká. Před časem upozornil časopis Vesmír na šestnáct let starou studii Zdeňka Vašků z České zemědělské univerzity o tzv. „malých pluviálech“, což jsou asi padesátiletá období zvýšených srážek a ničivých povodní. Od 11. do 18. století se na zdejším území údajně vystřídaly už čtyři. Vašků se už tehdy, v roce 1997, dosti jasnozřivě domníval, že do takového pluviálu zřejmě vstupujeme.   

 

Připravit by se na to měl především český stát. A to tak, že zohlední tuto perspektivu ve všech svých úvahách o protipovodňových opatřeních. Konkrétně to například znamená, že by měl stavební předpisy v blízkosti vodních toků nejen zpřísnit, ale také dohlížet na jejich striktní dodržování. Samozřejmostí by měla být i údržba břehů a koryt řek. Především je však nutné, aby politici nepodléhali tlakům různých lobby, prosazujících ta jediná „správná řešení“, zatímco ve skutečnosti preferují hlavně vlastní zájmy a zisk. Jde totiž o hodně: z hlediska přírody může být půl století jen okamžik. Pro lidi to je půlka života.