Problém je ovšem v tom, že při posuzování nabídek uchazečů o snovou zakázku ČEZu za 200 až 300 miliard korun je v sázce mnohem víc než jen bezpečnostní hledisko.
Českobudějovický deník uspořádal nedávno spolu s Jihočeským rozhlasem k dostavbě Temelína diskusi. Z vyjádření šéfa svazu podnikatelů ve stavebnictví, zástupců průmyslu, ministra Kuby i starostů obcí na ní vyplynulo, že dostavbu Temelína vítají hlavně jako zdroj lukrativních (de facto státních) zakázek pro živořící firmy, a tudíž i pracovních příležitostí. Proto se bude při výběru zájemce přihlížet k tomu, nakolik se hodlá o práci podělit s českými firmami.
To není pro ČEZ novinka: Temelín sloužil jako „transformační polštář“ už v 90. letech, když se stavěly první dva bloky. Že to byl po roce 89 hlavní důvod pro pokračování ve sporném, v reálsocialismu zakořeněném projektu, přiznával tehdy i Václav Klaus. Ale už tenkrát se mezi ekonomy diskutovalo také o tom, nakolik tato státní politika pozdržela transformaci hospodářství, která nakonec přišla tak jako tak. Dodnes je otevřenou otázkou, zda udržovat tento „transformační polštář“ nebylo nakonec pro český stát (a tedy i pro daňové poplatníky) nákladnější, než kdyby života neschopné podniky zkrachovaly hned. Nyní je situace komplikovanější nejen kvůli finanční a ekonomické krizi, ale také kvůli tomu, že vzhledem k otevřenému evropskému trhu, jehož je ČR součástí, není nikde zaručeno, že to budou zrovna české firmy, které eventuální dílčí zakázky při rozšiřování Temelína dostanou.
Přesto doufal ve zmíněné debatě například starosta obce Temelín, že až se začnou stavět další dva bloky, budou pracovní příležitosti i pro obory, „které naši lidé zvládají“. Narážel tím na bolestnou zkušenost, kterou obec Temelín udělala v 90. letech: navzdory původním slibům vzrostla po dokončení stavby v obci nezaměstnanost, protože pak byla v elektrárně místa už jen pro specialisty. Ti ale, místo aby se usadili, jak to tehdy ČEZ obci Temelín nasliboval, hned za branami elektrárny, dali přednost bydlení v atraktivnějším Týnu nad Vltavou nebo na Hluboké. Po dokončení stavby tak zavládlo v obci velké zklamání, protože to jediné, co místní zastupitelstvo napadlo si z peněz, proudících do obecní pokladny v letech výstavby, pořídit, byl luxusní domov důchodců, zející prázdnotou. Temelínští si neopravili ani místní silnici a jen nadávali, jak je ČEZ převezl, protože jim pak už jen rozdal jodové tablety a „ani tu elektřinu jim nezlevnil“.
Zlevněnou elektřinu si ostatně lidé v obcích na dohled od chladících věží elektrárny marně přejí dodnes. ČEZ jim ji ze zákona nemůže poskytnout, i kdyby nakrásně chtěl.
O co ale usilovat může, a už o tom zcela konkrétně uvažuje, je naopak to, aby mu výkupní cenu elektřiny v ČR garantoval stát. Na evropských burzách totiž cena proudu dlouhodobě klesá, takže podle ekonomů by se za současné situace rozšíření Temelína ČEZu vůbec nevyplatilo. Pokud v tom vláda ČEZu vyhoví, nebude to ovšem znamenat nic jiného, než že ony stovky miliard, o které teď v Praze tak zarputile bojují Američané s Rusy, zaplatí nakonec čeští spotřebitelé. Tedy my všichni.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
