Tak nazval dodatek Lisabonské smlouvy o Evropském stabilizačním mechanismu Václav Klaus, když v roce 2011 odůvodňoval, proč ho nepodepsal. Dohodla se na něm Evropská rada a v ČR ho následně schválil parlament i senát. Bez prezidentova podpisu ale nemohla být ratifikace tzv. eurovalu ze strany ČR dokončena. Což se teď Zemanovým podpisem změní.

 

Vědět je třeba, že zcela konkrétně vzato, znamenal Klausův odpor proti této záchranné síti pro předlužené státy unie pro ČR totéž, co teď bude znamenat Zemanův podpis: jelikož se euroval, tedy rozšířený záchranný fond, bezprostředně týká jen zemí eurozóny, pro ČR z něj v tuto chvíli neplynou žádné konkrétní závazky ani výhody. V rovině, která je ale důležitá podstatně víc, protože v ní jde o plnění jednou daného slova a tudíž o solidaritu a soudržnost unie, znamená však Zemanův podpis hodně. Je důkazem, že se ČR hlásí nejen v dobrých, ale i ve zlých časech ke své spoluodpovědnosti za celek, jehož je členem.  

 

Obrat v přístupu ČR k EU tak nesignalizuje jen formálně evropská vlajka nad pražským Hradem na počest Barossovy návštěvy. Zemanův podpis pod eurovalem dodává tomuto obratu i obsah. Což může ovšem v atmosféře doznívajícího Klause a pozdního Nečase mít vzhledem k protievropsky zmasírované veřejnosti až nádech přeběhnutí k nepříteli.  

 

Zatím to ale Miloš Zeman nejspíš bez problémů ustojí, protože je ještě v živé paměti, jak se ve volebním klání s Karlem Schwarzenbergem populisticky profiloval coby vlastenecká hráz. Časem bude ale muset přiznat barvu: jako eurofederalista, za něhož se prohlašuje, je Miloš Zeman například přesvědčen, že by se i v ČR mělo platit eurem, a to mimo jiné proto, že by česká koruna nejspíš neodolala eventuálním nájezdům měnových spekulantů. Vstup ČR do eurozóny vidí Miloš Zeman jako realistický v roce 2017, tedy v posledním roce svého prvního prezidentského období. Konkrétní důsledky svého podpisu, o němž teď tvrdí, že je „spíše symbolický“, by tedy na Hradě měl ještě zažít.