Na úvod mi dovolte dvě jednoduché premisy: zaprvé úrok ovlivňuje chování lidí a zadruhé všichni mají rádi peníze. Pokud úroky mění chování lidí, jsou jen dvě možnosti. Vyšší úrok buď vede k vyšší spotřebě, anebo naopak k ekonomickému propadu. Tak a teď to pojďme rozebrat na českém příkladu, ať máme správnou představu, která možnost z těchto dvou je ta správná.

Domysleme až do konce, co znamená vyšší úrok, třeba z vkladů. Dostanu více peněz v bance a o to více utratím, jak velí selský rozum, že? Ano, ale jen za předpokladu, že můj majetek je natolik velký, že budu schopen žít převážně jen z úroků. Jinak řečeno, můj příjem z úroků z majetku musí být vyšší nebo srovnatelný s tím, kolik jsem schopen vydělat si prací. Pak vyšší úrok povede k většímu bohatství a větší spotřebě. Tak si to číselně spočítejme.

Aby tato podmínka byla splněna, potřebujeme mít investiční majetek, který vynáší asi tak 30 tisíc měsíčně korun na úrocích. Což je lehce podprůměrný plat i s odvody. To je asi 360 tisíc korun ročně. Reálný úrok se historicky pohybuje někde mezi jedním a dvěma procenty. Pro hrubý odhad řádu investovaného majetku to nemusíme ani házet do kalkulačky, aby nám vyšlo, že každý občan by musel mít investiční majetek plus minus 20–40 milionů korun. Absurdně velký výsledek, a to prosím jen na průměrný příjem. Čili model „mám na účtě třicet mega, jen co vylezu ze školy“. Blbost, což?(1) A ještě se budu muset uskrovnit na podprůměrný životní standard, což nejsou zas tak úžasné vyhlídky.