Režiséři se pojistili proti probuzení svědomí některých poddaných Andreje Babiše nepovolením neveřejného hlasování. Dění ovládl vůdcovský princip, totalitní myšlení zvítězilo. Oba obšťastnění politici jsou v postavení, v němž by měli jít občanům příkladem přísným dodržováním občanských ctností. Místo toho se nadřadili nad plebs (quod licet Iovi, non licet bovi). Nejtrapnější na tom je skutečnost, že nedosáhli ničeho zásadního. Stále jsou obžalovaní, a pokud nezasáhne nějaká vis maior, jednou se budou muset před soud postavit.

Tomio Okamura sehrál v tomto divadle roli poněkud komickou. Nevyslovil žádné přání, jak by měli poslanci SPD hlasovat. Byl velkorysý, každý nechť hlasuje podle své vůle. Mohl si to dovolit. Věděl, že Andrej Babiš má režii událostí pevně v ruce, takže je o něho postaráno. Bil se v prsa, že SPD nedovolí, aby byli lidé stíháni za názor. Své síly ale přecenil, projednání důvodného podezření na spáchání trestného činu nelze politickým rozhodnutím zabránit.

Připouštím pouze, že v jeho případě je důvodnost podezření velmi sporná, ale to je jiná záležitost. Když už jednou orgány oznámení přijaly a výsledkem přípravného řízení bylo podání obžaloby, vše pak musí proběhnout podle zákona.