Jistě, je tu Krym. Ale snad i pan Kalousek ví, že před Krymem byl Majdan, do kterého Washington vrazil pět miliard dolarů, čili ohromující částku, jakou na žádný svůj převrat dosud nikdy neobětoval. A proč se tentokrát tak plácl přes kapsu? Ze dvou důvodů, o kterých i pan Kalousek dobře ví, ale nikdy by vědomost o nich veřejně nepřiznal. Prvním byla chuť dostat se s americkými taktickými jadernými raketami do východních oblastí Ukrajiny, odkud je to už tak vábivě blízko k matičce Rusi Moskvě. A druhým důvodem byl zase solí chutnající apetit na krymský přístav Sevastopol, z něhož měla být vybudována hlavní americká námořní základna v Černém moři. A to téměř v samém podbřišku Ruska. Jen nezodpovědná vláda by takovéto smrtelné nebezpečí pro svoji zemi  dokázala přehlédnout, a když navíc převážně ruští obyvatelé Krymu v téměř 90 procentech vyjádřili touhu vrátit se do Ruska, v němž před Chruščovovým darem Ukrajině po celou svou historii žili, Putinovo Rusko je do svého náručí přijalo. Ale stačilo, aby ruská vláda pocítila jen o málo stupňů menší starost o bezpečnost svých občanů, jak se stalo ve vztahu k převážně ruským obyvatelstvem obydlené východní a jižní Ukrajině, a zachovala se podstatně jinak. Když se zde totiž brzy po Krymu přihlásilo k nezávislost na vládě kyjevských čistokrevných fašistů z masa a kostí (definice někdejšího věhlasného úředníka EU Němce Verheugena) 90 % hlasujících v Doněcké oblasti, a v Luhanské oblasti 96% hlasujících, a představitelé Doněcké oblasti po provedeném referendu dokonce požádali Moskvu, aby jejich oblast byla přijata do Ruské federace, Moskva na tuto žádost odpověděla slovy svého ministra zahraničí Lavrova takto: „Ukrajina musí zůstat jednotná a nesmíme dovolit, aby byla roztrhaná na kusy.“

Ale Kalousek říká, že Rusko je agresívní, a Kalousek, toť se ví, je poctivec.

Zatímco co ruské taktické jaderné zbraně se nacházejí výhradně jen na území Ruska, rozmístili Američané tyto své zbraně kromě jiných míst na zeměkouli též na území pěti evropských zemí většinou sousedících s Ruskem, a tedy tisíce kilometrů daleko od jejich americké domoviny. A nedosti na tom. V rámci NATO existuje program, podle něhož se do získávání návyků v zacházení se systémy amerických taktických jaderných zbraní zapojují i občané těchto pěti států. Že se tak zvyšuje nebezpečí náhodného spuštění jaderného konfliktu v Evropě je nabíledni, a nelze ani přehlédnout americkou snahu dostat celý svůj taktický jaderný arzenál co možná nejblíže k ruským hranicím.Rusko naproti tomu zcela kategoricky odmítá umístit svůj jaderný arzenál mimo své území.

Ale Kalousek říká, že ne USA, ale Rusko je agresívní. A Kalousek, toť se ví, je poctivec.