Řekl bych, že se vede víceméně sám sebou. Tzn., že každý z toho šiku, aniž by byl kýmkoli (třeba šéfredaktorem) podroben význačnějšímu tlaku psát či vysílat tak, a ne jinak, píše tak, jak činí, nejprincipiálněji ze své vlastní vůle, a místy snad dokonce i z vlastního přesvědčení. Díky tomu je pak celý tento mediální celek jednolitější a pevnější, než kdyby byl ovládán a dirigován cizí vůlí shora dolů, např. vůlí nadřízeného, třeba šéfredaktora, vydavatele atd. Úsloví, bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů, pak jako ulité platí i pro sevřenost tohoto mediálního šiku.

Logicky ze shora načrtnutého vyvstává ovšem otázka tak palčivá, až samočinně otvírá ústa. Ale propánakrále, jak se mohlo stát, že všichni v tom šiku uvažují stejně – a tím pádem pak píší a mluví také stejně? Tzn., že všichni vysílají a píší, že ďábel sídlí v Moskvě a anděl ve Washingtonu, že Putin je belzebub a Obama duch svatý, když ve veřejnosti je těch názorů nejširší paleta a spíš převažují ty opačné, než ty, které hlásají média.

Dvířka do této tajemné komnaty pootevřel až německý novinář Udo Ulfkotte ve své knize Koupení žurnalisté, která vyšla v Německu na podzim r. 2014. Novináři v Německu píší a vysílají stejně proto, prozrazuje Ulfkotte, protože si je všechny, kteří v žurnalistice něco znamenají a mají jméno, koupila americká výzvědná služba CIA. Sám Ulfkotte, coby novinář deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, patřil dokoupeny-novinari okruhu těchto Američany koupených žurnalistů, a proto techniky jejich nákupu, jak je CIA provádí, důvěrně zná. A popsal je i ve svém interview pro magazín Oriental Review. Vyplývá z něj, že CIA si německé žurnalisty nekupuje penězi, ale dary. On sám byl např. obdarován zlatými hodinkami a kompletní soupravou pro potápění, dlouhou řadou bezplatných ubytování v pětihvězdičkových hotelech na různých místech zeměkoule, bezplatnými zájezdy do USA atd. atd. Udal, že zná několik německých žurnalistů, kteří si z těchto benefitů pořídili v cizině haciendy pro letní i zimní dovolenou. Současně však uvádí, že ještě důležitější než dary, je skutečnost, že velebením USA a NATO se vám dostává podpory, uznání a poct. Pokud nevelebíte, kariéra se vám rozplyne jak obláček kouře, a jste rád, že můžete třídit poštu pro vydavatele. Představte si, říká v interview dále, že stále létáte do USA a nikdy nezaplatíte ani cent. Že si vás k interview zve kupa amerických politiků, vyjadřují vám úctu a zájem – a tu jednoho dne pocítíte, jak se dostáváte do magnetického pole moci. A hned poté vás zalehne touha udržet se uvnitř toho pole co nejdéle. Každý touží být celebritou, ale stačí nevyhovující věta, úkrok mimo žádaný směr, a s vaší kariérou je konec.