Francie jako jedna z klíčových zemí EU je v hluboké politické a ekonomické krizi. Její prezident, bývalý renomovaný Rothschildův bankéř a později ministr financí socialistické vlády, se stal liberálním prezidentem. Dá se říci, že ukazuje kolosální ekonomickou neschopnost. Je to až neuvěřitelné. Jeho neschopnost v oblasti ekonomiky je snad ještě více překrývána jeho politickou neschopností. Pokud se vůbec dobere konce svého volebního mandátu v roce 2027!, bude to velký úspěch. Čelí v podstatě nepřátelskému Národnímu shromáždění, jehož převážnou většinu tvoří představitelé opozičních stran, jak z levice, tak z tzv. krajní pravice, tedy lepenovců. Francouzské vojenské síly byly vytlačeny z několika zemí západní Afriky, které Francie bezuzdně vykořisťovala, podobně jako za koloniální éry. Tomu sloužily také dříve spřátelené politické elity těchto afrických zemí. Dnes je všemu konec a v těchto zemích se vlády opírají o ruské wagnerovce. Francie ztrácí vliv na africkém kontinentu, nemá svou ekonomiku pod kontrolou a prezident je figura, které si málokdo váží. Je to opravdu smutné představení.
V podobné situaci jako Francie, je vlastně také Velká Británie. Před více než rokem zvítězili s velkými očekáváními britské veřejnosti ve volbách labouristé. Tato strana ovšem při řešení bázických problémů Británie selhala. A tak dnes v průzkumech veřejného mínění s přehledem vede Farageova Reformní strana. V posledním průzkumu veřejného mínění získala 34% hlasů. 19% hlasů voličů by získali labouristé a 16% konzervativci. Pokud by se konaly volby do Dolní sněmovny nyní, Farageova strana by nejspíš získala absolutní většinu poslaneckých míst. Je to neuvěřitelné. A Starmerova vláda dělá chybu za chybou. Největší chybou je zřejmě její migrační politika. Nicméně vláda Británie v této politice pokračuje a tato politika je přikrývána médii a politickou třídou Británie prosazovanou politickou korektností. Tato politická korektnost ovšem nepřipouští žádnou kritiku chyb, které britské vlády dělaly v migrační politice v posledních desítkách let. A britská veřejnost se obává dalšího vývoje, dalších násilností imigrantů. Nejedná se zřejmě jenom o násilí vůči "bílým" Angličanům, ale i vůči Angličanům, jejichž rodiče či prarodiče přišly do Británie a sžily se s britským prostředím.
Jestliže Francie je nemocným mužem Evropy, tak Británie je zemí, která se sama vyčlenila z EU a to za předpokladu že si udrží vynikající ekonomické vztahy s USA. Při návštěvě prezidenta Trumpa se zatím vůbec nemluví o uzavření obchodní dohody mezi Británií a USA. Zatím to vypadá, že Británie se stává jen jakýmsi politickým a ekonomickým přívěskem Spojených států. To jistě Brity také neblaží. Stejně tak jako špatný stav zdravotnictví a zhoršující se veřejné služby. Politická třída této země prostě selhala a lidé budou hledat jiná řešení.
Další rozvařenou zemí západní Evropy je Německo. Kancléř Merz a jeho vláda velké koalice se křesťanskými demokraty a sociály a sociálními demokraty zatím nedokázala najít recept jak obnovit hospodářský růst. Německo se potácí mezi loajalitou ke Spojeným státům a svými politickými představami o obnově velmocenského postavení Německa.
Všechny tři tyto země mají jedno společné. Udržují v chodu válku na Ukrajině a to namísto toho, aby řekli ukrajinskému prezidentovi, to co vidí každý amatérský pozorovatel: vaše věc je z vojenského hlediska ztracena. Lepší situaci k vyjednávání nebudete mít ani za rok, ani za dva roky, protože Rusové přes dílčí problémy, které mají, vás prostě převálcují.
Pojďme se bavit o obnově Ukrajiny, která po ztrátě východních a jižních provincií zůstane vládě s centrem v Kyjevě. To by mělo smysl, ale vlády těchto tří zemí prostě válku potřebuji. Potřebuji touto válkou zakrýt své vlastní problémy, které mají v oblasti hospodářství, v oblasti imigrace, kterou nezvládají a v dalších a dalších oblastech. Straší a budou strašit veřejnost svých zemí Ruskem a budou se snažit docílit toho, aby se veřejnost těchto zemí stmelila na jejich podporu. To se zatím nestalo a ani se to nestane a tyto vlády skončí debaklem...
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
