Scéna je tedy autentická a odpovídá i obsazení. Teprve teď jsou takoví, jací skutečně jsou a jak je Bůh stvořil, masky počestných politiků se válejí na malostranské dlažbě, a národ je konečně vidí nahé a takové, jaké je měl vidět vždycky. Jako dareby a uličníky, kterým je osud a postavení národa lhostejný, kteří vidí jen sebe a zase jen sebe, a kromě toho už jen svou kazimírskou roli, která se až dosud tak dobře vyvíjela – a teď (propánakrále, co se to stalo?) - stojí spolu se sobě rovným povstalcem Bursíkem a s jeho bandou, ježící se protičínskými standartami, na trase mezi Malostranským náměstím a náměstím Hradčanským – a nemůžou jít dál, protože cestu jim přehradil kordon policistů.