Bác – a máme to. Dva muži, jimž se zahraniční politika stala životním osudem, hodnotí tutéž událost přesně opačně. Český politik.obviňuje z ukrajinské krize Rusko, americký politik z ní viní Západ. A jen jeden může mít pravdu a ten druhý pak zcela logicky pravdu nemá a dá se o něm říct, že rozumí zahraničnímu dění asi tak, jak koza rozumí petrželi.

Nedávno proběhla v Minsku schůzka Putina, Merkelové, Hollanda a Porošenka. Evropa si zkrátka řekla, že své evropské problémy si může vyřešit sama sebou, a že má-li toto jednání vést skutečně k míru, bude nejbezpečnější k němu Američany nepouštět. Ta jednání pak přinesla skutečný úspěch nejen v tom, že přinesla příměří, zastavení palby a oddálení válečných front jednu od druhé, ale že uznala specifičnost Luganské a Doněcké oblasti, pro které má ukrajinská vláda – dle minské dohody - vypracovat nový statut, odlišný od oblastí ostatních.

Každý, kdo sleduje dění v zahraničí i jen levým okem, si v tu chvíli spočítal, že budoucím kamenem úrazu dosažené minské dohody bude především ochota ukrajinské vlády splnit svůj minský závazek ohledně Doněcka a Luganska a nový statut těmto dvěma oblastem skutečně poskytnout. Zvláště s ohledem na fakt, že USA při jednání nebyly, a při svém dlouhodobém snaze oddělit Evropu od Ruska ve válečném ohni stále planoucí Ukrajinou, budou vládu v Kyjevě všemožnými způsoby – tajnými i veřejnými - nabádat k takovým krokům, které by tuto část minských dohod - a nakonec i dohodu celou - sabotovaly.

Říkám, že takto musel vidět budoucnost Ukrajiny i člověk sledující zahraniční dění i jen levým okem – a následující vývoj, a čili to, co dnes na Ukrajině skutečně probíhá, mu pak dal plně za pravdu. Ale pozor: náš ministr zahraničí, který už z pozice svého postavení byl povinen sledovat celou situaci oběma očima a to ještě naplno otevřenýma, spatřil jediné riziko minské dohody – jak se po jejím zveřejnění vyjádřil - v tom, jak ji prý bude plnit...Moskva.

Řeknu vám, že mít tak jasnozřivého člověka ve funkci ministra zahraničí státu je pro soudného občana stejného státu skutečným zážitkem. A současně též mlýnským kamenem, zatěžujícím na nejzašší mez jeho dosavadní snažení stranu, jíž je tento ministr vysokým představitelem, přese všechno dál podporovat.

Ať z vůle přírody, ať z vůle hvězd, a kdyby jinak oplývali ctnostmi až nadlidskými, ryzími jak milost, úhonu berou v soudu veřejnosti jen pro tu jedinou chybu, řekl na adresu pijáckých Dánů Hamlet, a já mám nutkání dodat, že takovou osudovou chybou sociální demokracie a úhonu, kterou pak tato bere v soudu veřejnosti, se mi jeví její člen a t.č. zahraniční ministr. Zatím se ale obdivuhodně drží. Hlavně tím, jak blízko, doslova rameno k rameni, se staví k premérovi, když nablízku postřehne filmové či televizní kamery. Premiér to trpí, usmívá se stejně spokojeně jako ministr, a zatím jej od sebe ještě jemně neodstrčil. Ale měl by to – samozřejmě s citem, jak se na slušného člověka patří – jednoho dne udělat. S ohledem na prospěch vlastní strany i státu.