Už když tu myšlenku vyslovil, měli ho odvézt k psychiatrickému vyšetření, protože o ruské propagandě u nás nikdo nic neví, protože s takovou  propagandou se ještě nesetkal. Ukrutně dobře však každý ví o propagandě opačné, západní, která mu buší do uší i očí od rána do večera a je tak poctivá a pravdivá, že si  Západ sám obmyslil její tiskoviny a rozhlasové a televizní stanice názvem presstitutky, a jejich redaktory nazývá presstituty.

V tomto negativním duchu též národ zareagoval, a lidem na ministerstvu se tak podařilo přesvědčit rozdováděného šéfa, aby dál už nemluvil o úřadu proti ruské propagandě, ale dejme tomu o úřadu či centru proti teroristickým a hybridním hrozbám. Bude to samozřejmě pořád úřad proti té ruské propagandě, jak v prvním záchvatu ministra napadlo, ministr tam bude moct se svými pochopy dál proklepávat a následně posílat k soudu všechny, kteří se mu budou zdát proruští či prosrbští či vůbec proslovanští, ale navenek to bude znít neutrálněji a lidi to určitě líp přijmou.

Lidi to přijali tak, že nový dvacetihlavý úřad, vedený - jak si to ministr přál – osobou co nejrusofobnější v české větvi ženské, a současně i manželkou muže nejrusofobnějšího v populaci mužské, nazvali Ministerstvem pravdy. To podle nelítostného ministerstva z románu G. Orwella 1984, vyhlašujícího jediné aktuální pravdy a hrozbou zastřelením potlačujícího pravdy jiné. A hned se samozřejmě na adresu ministra ozvaly uštěpačné hlasy, že Orwell myslel toto své literární ministerstvo jako varování a nikoliv jako příklad k následování, jak to ministr vnira zřejmě mylně pochopil.