A to nikoliv až v průběhu olympijských her, jak tomu bylo např. v Berlíně v r. 1936, ale ještě před jejich zahájením. Mám tím na mysli kolektivní zákaz účasti na hrách v Riu de Janeiro celé ruské atletické reprezentaci, a to jako kolektivní trest za to, že z použití zakázaných látek -  a tedy z dopingu - bylo údajně usvědčeno  p ě t  ruských atletek. I kdybychom připustili, že obvinění těchto pěti sportovkyň bylo  spravedlivé, nelze se ubránit otázce, za jaký to přestupek jsou zákazem postiženy desítky dalších ruských atletických reprezentantů a reprezentatek, kteří – jako např. světová rekordmanka ve skoku o tyči Jelena Isinbajevová -  prošli během své sportovní kariéry desítkami dopingových kontrol a vždy z nich vyšli čistí.  Za co jsou tedy trestáni oni? Oni  nevinní? Za to, že jsou Rusové? A tedy za svou národnost? A za to, že současný západní svět na čele s neokonzervativní vládou ve Washingtonu dnes vede proti všemu ruskému zničující ideologickou i hospodářskou válku? Ale zájmy politické, jež země  Světa rozdělují a nikoliv spojují, nemají přece aspoň v olympijském hnutí, když už ne též všude jinde, co dělat. Vždyť už druhý základní princip olympizmu, jak je uveden v Olympijské chartě, říká:  Cílem olympizmu je zapojit sport do služby harmonického rozvíjení lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti. A šestý základní princip dodává: Jakákoliv forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodů rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či jakéhokoli jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.

Diskriminace vůči zemi nebo osobě.... je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí, říká tedy  Olympijská charta, ale ničeho jiného než právě této diskriminace se Mezinárodní atletická federace - a na základě jejího doporučení pak i Mezinárodní olympijský výbor - vyloučením nevinných ruských atletů a atletek z olympiády v Riu dopouští. Vždyť i jen diskriminace vůči jediné osobě, jak říká charta, ale i jak nám napovídá i lidské svědomí, by útočila proti morálnímu principu v nás a v našich očích by tedy ideu olympijských her očernila – a my zde máme vyloučení z her atletů země, pokrývající téměř jednu šestinu zeměkoule. Kam se tedy ztratila další zásada olympizmu, jíž je jeho univerzálnost, vyjadřující zásadu, že olympiády jsou zde pro všechny – a ne jen pro někoho?

Bohužel – tohle „morální harampádí“  se hodilo za hlavu v zájmu jediného: Zákazem startu Rusů v atletické části olympiády, jež je je na olympiádách bezkonkurenčně nejsledovanější, posílit v Rusku opozici vůči nezávislé politice Putinovy vlády. Funguje zde totiž předpoklad, že když se západnímu politickému establishmentu podaří udělat z Ruska onoho chudáčka a otloukánka  v partě, se kterým nikdo nemluví a nikdo se s ním nekamarádí, vybudí se v současné ruské populaci mínění, není-li její vláda možná až zbytečně moc nezávislá? A neměla-li by tudíž být vůči Západu víc ústupčivá, aby se pro něj stala přijatelnější. (Vždyť nás už nikdo nechce – jsme sami.na světě!)