Raket, které na Rusko nebudou pochopitelně stále jen mířit, ale které jednoho dne - až Washington dokončí obkolesení Ruska dalšími odpališti v dalších zemích - budou též odpáleny. V prvním úderu, který bude dle představ amerických generálů tak ničivý, že znemožní Rusům odvetu, čili odpálení raket vlastních.. A pokud by se jim to i podařilo, zneškodní je – zas dle propočtú těchto generálů - už v začátku jejich letu rakety amerického tzv. obranného štítu, odpálené ze stejných odpališť, ze kterých předtím vyletěly rakety útočné.

Nejde tedy o nic menšího, než vymazání Ruska z mapy světa, po kterém bude následovat triumfální pochod amerických ropných a i jiných společností k bohatým přírodním zdrojům na Kavkaze a na Urale. Tohle a jenom tohle je jediným smyslem toho, co se dnes kolem Ruska děje, a na ilustraci k tomuto tvrzení použijme např. ne tak dávné vyjádření někdejší zahraniční ministryně USA Albrightové o tom, že Rusko má příliš mnoho přírodního bohatství a že to tak není spravedlivé. Pochopitelně, co je nespravedlivé, je třeba napravit! A tak se v zájmu této šílené logiky jde na Kavkaz a na Ural, aby tak zřejmě bylo spravedlnosti učiněno zadost. A nikdo z živých si nevzpomene, že s přesně stejnou motivací pochodoval na Kavkaz i Hitler (o přírodním bohatství na Uralu totiž ještě nevěděl), a celý svět ho za tuto loupeživou agresi proklínal.