Tak, jako se někdy za krásného letního rána v jediné nepatrné kapičce rosy odráží slunce i s oblohou, horami a širou okolní krajinou, tak se také může v jediné drobné zprávičce zalesknout víc, mnohem víc informací, než by si její autoři přáli.

Jako v tom nedávném drobném a v zásadě nezajímavém oznámení, že Česká armáda bude modernizovat dělostřelectvo. Přesněji řečeno houfnice. Protože prý zastaraly. A že není peněz nazbyt, tak se místo vytouženého, ale drahého nákupu moderních děl ráže 155 mm NATO, zmodernizují stávající samohybné houfnice DANA ráže 152 mm. Za jednu a půl miliardy...

No, a co má být, zeptá se běžný čtenář. Armáda si už pořídila i dražší hračky. A mávne rukou. Jenže... Ta banální zprávička otevírá znepokojivé otázky. O úkolech naší armády. O představách a záměrech velení NATO, potažmo i vyšších autorit. Jak to?

Něco málo k houfnicím

Ujasněme si, co je to ta houfnice a k čemu se používá.

Protože každá zbraň, jakkoli hrozivě vypadá, je v podstatě jen takový nástroj. Prostředek k provádění konkrétní činnosti. Některá zbraň je z tohoto pohledu "nářadím" víceúčelovým, univerzálnějším, jiná vysoce specializovaným. Proto jich má také každá slušná armáda ve výzbroji celou paletu. Od pušek po tanky, od raket po letadla. Podobně jako dobrý řemeslník má ve své brašně kopec nejrůznějšího nářadí. Protože, jak sami uznáte, není možné vrtat díry pilou, ani řezat prkna šroubovákem.