Václav Bartuška je český zmocněnec pro energetiku, výstavbu Temelína a na ministerstvu zahraničí má funkci velvyslance, jak se dodávalo v dobách první republiky, velvyslance se zvláštním posláním. Místo, kde Václav Bartuška tuto krásnou větu pronesl, bylo také krásné, byla to kongresová hala Gong v ostravských Vítkovicích, kde se sešlo Česko-německé diskusní forum. Pro ty z vás, kteří nevědí, o co jde, jen připomenu, že je to takový nejvyšší česko-německý orgán, kde si mají Češi a Němci, tedy jejich politické a společenské elity vyříkat, co je ve vztazích mezi oběma státy trápí. 

Zatímco v minulosti tomu tak ne vždy bylo, tento rok se podařilo pro necelou stovku účastníků zvolit téma, které opravdu tématem v česko-německých vztazích je a na rozdíl od věcí spojených s druhou světovou válkou i ještě dlouho bude, a to je energetika. 

V energetice se totiž obě země rozhodly jít v minulém roce úplně rozdílnými cestami. Zatímco Německo po Fukušimě, která ukázala, že ani v nejvyspělejších zemích světa není jaderná energetika zcela bezpečná, se rozhodli dokončit svůj zmatený odchod od atomu a změnit Německo v zemi obnovitelných zdrojů a energetické revoluce, Česko jde směrem zcela opačným. Fukušima vírou Čechů v jadernou energetiku neotřásla, a tak se bude dostavovat nejen jaderná elektrárna Temelín, ale v budoucnu i další bloky, třeba v Dukovanech nebo někde jinde. 

To, co by se zdálo jako nějaký možný fatální problém, vždyť vzpomeňme si, co se dělo v česko-rakouských vztazích kolem spuštění Temelína, se alespoň na půdě diskusního fóra v Ostravě zdálo být velmi řešitelné. Navíc se zde ukázalo, že ani všichni Němci nejsou přesvědčeni, že úprk od jaderné energeticky je správný a nutný, a stejně tak všichni Češi nejsou představou Temelína nějak zvlášť nadšeni.