Nejsem v Bruselu na rozdíl od některých mých novinářských kolegů, kteří se Evropskou unií zabývají systematicky, jako doma. Jsem jen takovým poměrně častým návštěvníkem, byť ve Varšavě, Bratislavě, Vídni, nebo v Berlíně bývám častěji.
Brusel, alespoň jeho historické centrum, je vlastně malým městem. Ale krásným malým městem, jeho Velké náměstí je opravdovým architektonickým skvostem, kde si připadáte jako v pohádce. Miluji také uličky, které jsou plné restaurací, kde se sedí u venkovních stolků a pojídají se buď bifteky s hranolky, skvělé belgické mušle s hranolky, nebo prostě jen hranolky, které dělají Belgičané spolu s pralinkami prostě nejlepší na světě.
Podle Belgičanů vaří Belgičané i nejlepší pivo, což jako Čech musím ale jednoznačně popřít. Vaří však určitě pivo nejroztodivnější, což jsem si říkal včera nad jedním z těch klasických belgických piv, které bylo zabarveno do červena a chutnalo více po višních než po pivu.
Brusel mám rád i z toho důvodu, že tu mají skutečný královský zámek se skutečným královským párem, královskými zahradami i královskou gardou, která na rozdíl třeba od dánské, či britské královské gardy nevypadá jako atrakce pro turisty, ale jsou to skuteční vojáci, oblečení tak, jakoby měli hned vyjet za svého krále bojovat.
Brusel má v sobě kousek z Paříže, kousek z Holandska, něco z Londýna, ba i Německa, je to taková koncentrovaná Evropa. Už samo obyvatelstvo je valonské a vlámské, tedy mluvící zvláštní belgickou formou francouzštiny a holandštiny, takže když na nádraží Brusel Central přijíždí vlak, tak to píší a hlásí nejméně v těchto dvou jazycích. A když přijíždí vlak, který míří na bruselské mezinárodní letiště, tak se ke dvěma belgickým jazykům přidává ještě němčina a angličtina.
Brusel je podobně jako Praha městem na kopcích, na tom nejstrmějším stojí právě královský palác, ale voda tu teče jen v podobě plavebního kanálu, když bylo původní koryto řeky svedeno do podzemí, aby bylo možné v devatenáctém století vybudovat velké bulváry.
Evropské unijní budovy působí v nevelkém Bruselu až příliš mohutně, ale na druhé straně jsou od centra Bruselu vzdáleny asi tak, jako je v Praze od centra vzdálena Žižkovská věž, nebo Karlínské nábřeží plné podobně mohutných kancelářských budov.
Když se procházím mnohojazyčným Bruselem, kde je potkat muslima nebo Afričana podobně normální, jako narazit v Praze na hospodu, říkám si, jaká by asi byla Praha, kdyby se hlavní město Evropy přestěhovalo k nám, do přirozeného srdce kontinentu.
Určitě by to bylo po všech stánkách barevnější a zajímavější město, v němž by bylo zajímavější žít. Neříkám levnější a pohodlnější, ale zajímavější. Až zase budu v Bruselu, zkusím přesvědčit některého z europoslanců, aby to zkusil navrhnout.
Kdo ví, třeba se to ujme. Ostatně řekněte sami, jak může být Brusel hlavním městem Evropy, když nemá ani pořádnou řeku. O pořádném pivu nemluvě.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
