Proto je zcela na místě politický bojkot tohoto muže, bojkot současného ukrajinského režimu a veškerý možný tlak na současnou kyjevskou vládu, aby se Ukrajina vrátila zpět do demokratických kolejí a dodržování alespoň základních hodnot práva a spravedlnosti.

To, co na místě není, je bojkot mistrovství Evropy ve fotbale, což neříkám jako otec jednoho patnáctiletého fotbalového nadšence a budoucí nevlastní otec fotbalového nadšence jedenáctiletého. Říkám to jako člověk, kterého před více než dvaceti lety, kdy se začal o Ukrajinu zajímat, překvapilo, jak velmi tato země je zemí evropskou a jak velmi málo Evropanů si tuto věc uvědomuje.

Ještě než se vzdálím od velké politiky, tak si neodpustím jednu myšlenku, která se zrodila v nejosvícenější části polského exilu, a to je heslo, že bez svobodné Ukrajiny nebude svobodného Polska. Já si navíc myslím, že to neplatí jen pro Polsko. Dokud Ukrajina nebude součástí naší Evropy, nebude tato Evropa nikdy držet pohromadě.

Ale jak jsem říkal, pryč od politiky. Bojkotovat mistrovství Evropy ve fotbale na Ukrajině, protože především tam, a nikoli v Polsku se ve skutečnosti hraje, by byla obrovská škoda. Obrovská škoda proto, že desítky, možná stovky tisíc Evropanů, kteří se mohou na zápasy na Ukrajinu vydat, a další miliony diváků u televizních obrazovek by tím přišli o překvapivé poznání, které já jsem učinil už před víc než dvěma desítkami let. Poznání, že Ukrajina je Evropa.