Ne, že by úplně všechno bylo v pořádku. Polsko bylo a do jisté míry stále ještě je chudou zemí, oproti níž bylo Česko zemí bohatou, byť dnes už to skoro neplatí. Ale to, že máte v tuto chvíli už téměř stejně peněz, jako váš soused, neznamená, že jste stejně bohatí, protože ten soused měl po desítky let a v polsko-českém případě dokonce po staletí více peněz než vy.
Proto český venkov vypadá oproti tomu polskému pořád lépe, byť tomu polskému se dnes daří a venkově českém se to moc říci nedá. Je to možná i tím, že si Poláci uvědomili, že to problém je a na jeho řešení dvacet let poctivě pracovali.
Zatímco u nás v Česko se nad venkovem a zemědělci vždy tak trochu mávlo rukou, protože ani politicky nepředstavovalo oněch tři až pět procent lidí, co je zemědělství tak či onak u nás v Česku živí, nějaký velký voličský potenciál.
V Polsku, kde se mezi zemědělce počítalo dříve někdy až pětadvacet procent obyvatelstva a dnes to pořád bude nad procent deset, to vždycky byla a zůstává otázka polského celonárodního zájmu. Je za tím i kousek hrdosti, že polští zemědělci dokázali i v časech komunismu ubránit svoji půdu před mnohdy násilně prosazovanou kolektivizací. A zůstali soukromými vlastníky v komunistickém státě, což je něco, co se drtivé většině zemědělců českých nepodařilo, nebo řekněme nepoštěstilo.
Kdybych to trochu zjednodušil, tak se tady v Polsku nikdy komunistům nepodařili dvě věci - sebrat zemědělcům půdu a Polákům jako národu víru v Boha. V Česku se komunistům podařilo obojí a můžeme si jen domýšlet, jak by to bylo, kdyby se tomu tak nestalo. Ostatně první věcí, kterou tehdy ještě relativně svobodné i demokratické Československo po válce zakázalo, byla agrární strana, která přitom byla po dvacet let základem demokracie První republiky a jejíž představitelé se významně podíleli i na protinacistickém odboji. Možná to v roce 1945 tak nevypadalo, ale byl to jeden ze začátků konce české demokracie.
Já osobně si myslím, že dalším začátkem konce české demokracie po roce 1945 bylo vyhnání sudetských Němců. Ale to na druhou stranu Polsko tak trochu popírá, protože i tady k vyhnání Němců, dokonce ještě většímu než v Česku, po válce došlo a přesto vyhnání fatální vliv na polský venkov nemělo.
Ale zpět z historie k dnešku. Polský venkov opravdu za poslední roky výrazně pookřál, podobně jako se to daří polskému zemědělství. Polsko je dnes skutečně velkým vývozcem potravin a to nejen do Česka, ale třeba i do Německa, nebo do Francie. Ještě větším šokem je, že když jsem ve Varšavě procházel několik obchodů a samoobsluh, tak jsem na jiné, než polské potraviny téměř nenarazil. A v žádném případě nemám pocit, že by polské potraviny, které jsou k dostání tady v Polsku, byly nějaké horší kvality. To jen k nám se takové polské potraviny vozí a já opravdu, ale opravdu nevím proč.
Protože obrozený polský venkov, který i dnes stojí na malých rodinných farmách a vztahu k půdě, produkuje samozřejmě ledacos, ale těch skvělých potravin je mezi tím spousta. Víte třeba, že Polsko je dnes druhým největším světovým producentem malin?
Z polského venkova uprostřed Polska vám krásný víkend přeje váš Luboš Palata.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
