Také děj zřejmě neslavnější české knihy dvacátého století, Osudů dobrého vojáka Švejka, se z velké části odehrává právě tady, na rakouské Haliči, o níž se na počátku první světové války bojovalo mezi rakousko-uherskou armádou a armádou ruskou asi nejurputněji z celé východní fronty.
Pak se na dvacet let dokonce jedna z nejmalebnějších částí dnešní Ukrajiny, hornaté Zakarpatí, stalo součástí Československa. A dodnes mě trochu jako Čecha hanba fackuje, jak lehko jsme po druhé světové válce tyto naše bývalé spoluobčany, z nichž tisíce prolévali krev ve Svobodově armádě za naši svobodu, obětovali Stalinovi a jeho sovětské hrůzovládě. V klamném dojmu, že se díky tomuto obětování svých československých spoluobčanů zachráníme před komunistickou diktaturou alespoň my sami.
Pocit sounáležitosti Poláků, v jejichž dějinách tvoří pravobřežní Ukrajina tak přirozenou součást, jakou v dějinách českých třeba Slezsko, je ještě daleko výraznější. Vždyť Lvov byl až do konce druhé světové války více polským než ukrajinským městem, podobně důležitou roli hrála pro Poláky Volyň a celá Ukrajina od Kyjeva na západ je dodnes poseta zámky a hrady dříve mocných polských šlechtických rodů.
Pro Maďary je pak již zmíněná, dvacet let československá Zakarpatská Ukrajina mnoha set letou přirozenou součástí Uher. A tamní dodnes velice početná maďarská menšina velí Maďarům na tuto oblast nezapomínat. To se týká i Slovenska, jehož východ je dodnes místem, kde se prolíná slovenská a ukrajinská kultura a vytváří zcela zvláštní typ Slováka, kterému se říká "Východňár" a v jiných částech Slovenska jen těžko srozumitelný jazyk "východňárštinu".
No, a pokud jde o Česko, zemi, kde v Praze byla mezi válkami ukrajinská univerzita, v polabských Poděbradech pak zemědělská vysoká škola a učitelský ústav, není náhodou, že Ukrajinci jsou dnes v Česku největší národnostní menšinou, byť na druhé straně menšinou téměř neviditelnou.
Z toho všeho plyne, že Visegrád, Visegrádská čtyřka, by měla být fórem, které bude hrát v rámci celé Evropské unie jednu z hlavních rolí ve snaze nedopustit na Ukrajině krveprolití a udržet tuto zemi na cestě do Evropské unie a ne k autoritářskému Putinovu Rusku. Protože jak říkají Poláci, bez svobodné Ukrajiny nebude svobodného Polska. Já k tomu dodávám, že možná ani bezpečné a svobodné Střední Evropy. Mysleme na to prosím všichni a nebuďme k tomu, co se děje a bude dít na Ukrajině my Češi lhostejní. Jde tam i o naši svobodu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
