Luboš Palata: Svobodná Ukrajina, životní zájem Střední Evropy

2. 2. 2014 13:45

Pořád to ještě není ani to sto let, kdy se vám mohlo jako českému úředníkovi stát, že jste dostali najednou umístěnku do dnes ukrajinského Lvova, Stanislavova, dnešního Ivano-Frankovska v tehdejší Haliči, nebo třeba do Černovců v Bukovině. Znám osobně pár lidí, jejichž předkům se to dokonce stalo.

Luboš Palata: Svobodná Ukrajina, životní zájem Střední Evropy
Foto: ČT
Popisek: Demonstrace na Ukrajině
reklama

Také děj zřejmě neslavnější české knihy dvacátého století, Osudů dobrého vojáka Švejka, se z velké části odehrává právě tady, na rakouské Haliči, o níž se na počátku první světové války bojovalo mezi rakousko-uherskou armádou a armádou ruskou asi nejurputněji z celé východní fronty.  

Pak se na dvacet let dokonce jedna z nejmalebnějších částí dnešní Ukrajiny, hornaté Zakarpatí, stalo součástí Československa. A dodnes mě trochu jako Čecha hanba fackuje, jak lehko jsme po druhé světové válce tyto naše bývalé spoluobčany, z nichž tisíce prolévali krev ve Svobodově armádě za naši svobodu, obětovali Stalinovi a jeho sovětské hrůzovládě. V klamném dojmu, že se díky tomuto obětování svých československých spoluobčanů zachráníme před komunistickou diktaturou alespoň my sami.  

Pocit sounáležitosti Poláků, v jejichž dějinách tvoří pravobřežní Ukrajina tak přirozenou součást, jakou v dějinách českých třeba Slezsko, je ještě daleko výraznější. Vždyť Lvov byl až do konce druhé světové války více polským než ukrajinským městem, podobně důležitou roli hrála pro Poláky Volyň a celá Ukrajina od Kyjeva na západ je dodnes poseta zámky a hrady dříve mocných polských šlechtických rodů.  

Pro Maďary je pak již zmíněná, dvacet let československá Zakarpatská Ukrajina mnoha set letou přirozenou součástí Uher. A tamní dodnes velice početná maďarská menšina velí Maďarům na tuto oblast nezapomínat. To se týká i Slovenska, jehož východ je dodnes místem, kde se prolíná slovenská a ukrajinská kultura a vytváří zcela zvláštní typ Slováka, kterému se říká "Východňár" a v jiných částech Slovenska jen těžko srozumitelný jazyk "východňárštinu".  

No, a pokud jde o Česko, zemi, kde v Praze byla mezi válkami ukrajinská univerzita, v polabských Poděbradech pak zemědělská vysoká škola a učitelský ústav, není náhodou, že Ukrajinci jsou dnes v Česku největší národnostní menšinou, byť na druhé straně menšinou téměř neviditelnou.  

Z toho všeho plyne, že Visegrád, Visegrádská čtyřka, by měla být fórem, které bude hrát v rámci celé Evropské unie jednu z hlavních rolí ve snaze nedopustit na Ukrajině krveprolití a udržet tuto zemi na cestě do Evropské unie a ne k autoritářskému Putinovu Rusku. Protože jak říkají Poláci, bez svobodné Ukrajiny nebude svobodného Polska. Já k tomu dodávám, že možná ani bezpečné a svobodné Střední Evropy. Mysleme na to prosím všichni a nebuďme k tomu, co se děje a bude dít na Ukrajině my Češi lhostejní. Jde tam i o naši svobodu.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: rozhlas.cz

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miroslav Macek: Vznikla nová dvojkoalice s názvem HAM - BA

12:52 Miroslav Macek: Vznikla nová dvojkoalice s názvem HAM - BA

Čtvrteční glosy Miroslava Macka