Během nedobrovolného pobytu v jedné takové koloně po cestě za mým oblíbeným vinařem do Valtic jsem si vzpomněl na jeden text publikovaný v časopise Ekonom. Dal jsem si tu práci a článek nakonec našel, jedná se o, Ekonom č. 24/2014. Podle výpočtů odborníků Ostravské univerzity činil v roce 2014 náklad ztraceného času na jednu hodinu kongesce na D1 při stanovené intenzitě provozu 8 148 857 korun. Netuším sice, jak kolegové k výpočtu dospěli, nemám ovšem sebemenší důvod tento zpochybňovat. A docela by mě zajímalo, kam se posunula částka během dalších let.

Proto mě oslovil článek ohledně problematiky odtahů, na který si dovoluji tímto, z pozice ekonoma, řidiče, majitele vozidla a dálniční známky, reagovat. Text pojednává o pozměňovacím návrhu k Zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Ačkoli jsem této problematice opravdu dalek, zaujala mě pasáž, podle které by měl o odtahu havarovaného vozidla rozhodovat nikoli jeho vlastník, jak je tomu doposud, ale správce komunikace, který je podle zákona povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. V případě dálnic je správcem nepříliš populární ŘSD. Návrh prý rozzuřil nejen samotné řidiče…

Bohužel jsem v první řadě nepochopil, které řidiče návrh rozzuřil? Menšinu těch, kteří se z jakýchkoli důvodů stali účastníky dopravní nehody a touží si vybrat odtahovou službu podle svých preferencí? Nebo drtivou většinu těch, kteří musí trávit desítky minut, někdy i hodiny, čekáním na odtahovou službu ve stále narůstající koloně? Opravdu nejsem skalním fanouškem ŘSD, nicméně nevidím nic pobuřujícího na tom, když správce odpovědný za konkrétní majetek určuje na víceméně vlastním území pravidla hry. A ten, komu tato pravidla nevyhovují, může zvolit cestu po okreskách, což bývá ostatně častým jevem.