Vždyť jesle jsou přeci klíč k větší zaměstnanosti žen v době jejich pracovní pauzy na rodičovské dovolené. Obzvláště v období před volbami jsou tyto přísliby velmi atraktivní, zvláště pro nové i budoucí maminky, které se těší z toho, že by nemusely přerušovat svou pracovní dráhu na tak dlouhou dobu a mohly se do zaměstnání vrátit podstatně dříve než za 2-3 roky, v případě dvou dětí za 5-7 let. To je ale omyl! Podporou zaměstnanosti žen v době jejich péče o děti se ve skutečnosti moc politiků nezajímá. Přestože má ČR nejnižší míru zaměstnanosti matek s dětmi do 3 let (18,9 %, zatímco průměr zemí OECD tvoří 51,4 %), počty v jeslích se od roku 1990 systematicky snižují. V současnosti je podíl dětí umístitelných v jeslích na úrovni necelého 1 % dětí příslušného věku. Důvodem je vliv ostatních aspektů, mezi které patří zvýšená preference domácí péče rodičů a malá nabídka flexibilních forem práce ze strany zaměstnavatelů umožňující lepší sladění rodinného a pracovního života. Zdánlivě jednoduše napsaný volební slib „vytvoření dostatečné kapacity jeslí“ je totiž nezbytné doprovázet dalším opatřením v podobě vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj částečných pracovních úvazků a ostatních flexibilních forem práce, v čemž má ČR velké rezervy.

K tomu, aby se zvýšil podíl rodičů, kteří se budou vracet na trh práce dříve, je nezbytné zajistit adekvátní opatření, která by vytvořila podmínky zajišťující dostatečnou síť institucionální péče o nejmladší děti a současně finančně kompenzovat prostřednictvím daňových úlev zaměstnavatele za účelem zvýšení jejich motivace k vytvoření zkrácených pracovních úvazků. Z hlediska významnosti hrají tato dvě opatření klíčovou roli v podnícení výdělečné činnosti rodičů a musí jít ruku v ruce.