K nápadu ministra Chládka vyškrtnout domácí vzdělávání pro II. stupeň základních škol z již připravené vzdělávací strategie se už vyjádřil kdekdo a kdo se ještě nevyjádřil, ať se hlásí u soudruha Žinčici. Není divu, Marcel Chládek se neobtěžoval podpořit své rozhodnutí jediným výzkumem, neobtěžoval se doložit svá tvrzení, dokonce postupoval přímo vzdor dostupným výsledkům dosavadního experimentálního domácího vzdělávání pro II. stupeň základních škol. On se prostě usnesl a hotovo.

Rodič-bakalář

Na svou obhajobu předložil jen dva argumenty:

„První je požadavek kvalifikace. Stačí, aby děti učil bakalář? Pak to ale můžeme zavést povinně, zrušit školy a ušetříme.“

Pan ministr si neodpustil ani ironický úšklebek, což je mimochodem dalším důkazem, že má prostě k domácímu vyučování odpor a fakta jej vůbec nezajímají.

Za prvé, stát si může sám nastavit podmínky. To, že současná podmínka je, aby měl rodič minimálně bakalářský titul, neznamená, že by se tato podmínka nemohla upravit, a děti by tudíž nemohli doma učit jen magistři a inženýři, což jsou mimochodem tituly, s nimiž se „hrdí“ většina rodičů, kteří své děti vzdělávají doma, takže by se jich to vůbec nedotklo. To však pana ministra nezajímá, jde prostě o argument ve stylu „kdo chce psa bít...“