Paní May, již čtvrtý britský premiér v řadě popravený stále těsnější Unií, držela moc tři roky a 12 dnů. Tedy poměrně krátce, ale i tak, z hlediska dob nedávných, překonala Gordona Browna a skončila jen těsně za Jamesem Callaghanem, píše dnešní londýnský list The Daily Telegraph.

Do funkce paní May nastoupila v červenci 2016 po rezignaci premiéra Camerona po hlasování o referendu o  Brexitu. Přišla vyzbrojena radikální domácí agendou, která však nikdy nespatřila světlo světa, neboť její premiérování zkonzumoval výhradně Brexit, pokusy o něj a katastrofální neschopnost jej uskutečnit.

Konzervativní londýnský list uvádí, že během referendové kampaně byla paní May pro setrvání Spojeného království v Unii, i když se svým vlastním způsobem tak nějak zdráhala. Ale protože Brexit byl příčinou krize, která stála jejího předchůdce Davida Camerona krk, měl prý již tehdy úkol zajištění vystoupení Spojeného království připadnout na stoupence Brexitu, třeba na Borise Johnsona. Tři roky uplynuly a to, co se mělo stát již tehdy, tak se stalo až nyní. Pan Boris Johnson dnes odjede do Buckinghamského paláce políbit ruce královně, aby se do Downing Street číslo 10 vrátil jako nový předseda vlády. Tři roky marně uplynuly a úkol, který byl v době nástupu paní May do funkce již tak dost obtížný, čas učinil nyní ještě mnohem těžším. Způsob, jakým se vedla jednání s EU, a zejména začlenění vztahů s Irskem do dohody o vystoupení z EU, prý vedl k tomu, že byly přijaty křečovité postoje, díky nimž bylo dosažení dohody s Unií mnohem obtížnější, domnívá se The Daily Telegraph.