Nejhůře na to doplatil v tzv. bamberské aféře v druhé půlce 90. let, kdy byl ochoten vyjednávat o finanční podpoře své strany a kompru na soupeře výměnou za vliv ve strukturách státu. Naletěl podvodníkům a později toho litoval.

Potíž nastává, když naivní či tvrdohlavý politik vstupuje na tenký led zahraniční politiky. O Miloši Zemanovi víme, že se pokládá za bytostného Evropana. Vztyčení vlajky Evropské unie na Hradě krátce po jeho zvolení prezidentem bylo výmluvné gesto.

Jako častý host na recepcích pořádaných ruskou ambasádou také naznačuje, že nepatří k těm, co by mezi Evropou a Ruskem chtěli stavět vysokou zeď.

Velmi blízko má Zeman k vládcům v postsovětských republikách asijské oblasti. Zpravidla se jedná o autoritářské vládce. Raději ani neodhadovat, co na nich může obdivovat. Sám říká, že jej tento geopolitický prostor inspiruje jako místo možných zajímavých obchodů.

Ekonomická diplomacie je Zemanovou libůstkou. Faktem je, že v minulosti byla podceňovaná a nyní pomáhá ve stavění české ekonomiky na nohy. Otázkou ale je, co všechno stát hlásící se k jistému standardu lidských práv je ještě ochotný u svých partnerů akceptovat.