V minulých týdnech na to měli patent rebelové v poslaneckém klubu ODS. Vzletně hovořili o pravicovém programu, zatímco v zákulisí usilovně kuli – a dodnes kují – zejména personální pikle.

Přidal se i první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. V nedělní televizní Partii na Primě okázale předváděl bezmeznou loajalitu k premiéru Nečasovi a v případě pádu vládu opakovaně označil za nejpoctivější řešení předčasné volby. V záplavě „drsňáckých“ výroků ale leccos zametl pod koberec. Tvářil se, že vzbouření modří poslanci chtějí svrhnout vládu a do země zašlapat koaliční kompromisy. Ani na chvíli si nepřipustil, že se v ODS neválčí o daňový balíček, o program, o ideje či o podobu vládnutí, ale jen o moc, osoby a obsazení. A to i orgánů, jako je správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Pokud by poslaneckým potížistům stačil odchod Petra Nečase a uhájení svých vlastních pozic, mohla by koalice nerušeně pokračovat v reformování, aniž by se o píď vzdálila svému původně vytyčenému směru. Pak by patrně i Miroslav Kalousek přistoupil na dohodu - vždyť jeho strana by žádné šrámy neutrpěla. Podobně Kalouskovi vládní lidovci v roce 2005 akceptovali výměnu sociálnědemokratického premiéra Vladimíra Špidly za Stanislava Grosse.