První zmínky o minimální mzdě na československém území sahají až do dubna roku 1919, kdy byla přijata vyhláška o mzdách za šití v konfekci textilního zboží objednaného vojenskou správou.
Dnes je minimální mzda konstantou českého sociálního systému. To, že vláda v pondělí schválila její zvýšení o sedm set na 9 200 korun, není jen ukázkou odlišnosti priorit politické levice a pravice. Jedná se hlavně o nástroj stabilizace sociální situace v zemi, která ale úzce souvisí i se situací zdravotní či bezpečnostní.
Česká republika si v žebříčcích monitorujících chudobu stojí zdánlivě dobře. Množství lidí pod hranicí chudoby není náš vážný problém. Řada z nich se ale pohybuje těsně nad onou hranicí. To už k chlubení není. Rizikem též je, když se pohodlnějším paradoxně stává život na sociálních dávkách než život za řádnou mzdu. Proto je důležité, aby se pracovat vyplatilo.
Kromě toho lidé, kteří i přes odvedenou práci mají hluboko do kapsy, jsou snadnou obětí lichvářů a dalších obchodníků s chudobou. Kde práce není nebo je mizerně placená, se také snáze rozšiřují sociálně-patologické jevy jako gamblerství, závislost na alkoholu i dalších drogách a samozřejmě i kriminalita. Navíc v této pasti ulpívají všechny generace, včetně dětí. Růst platů znamená růst koupěschopnosti a životní úrovně, ale také předpoklad pro posílení občanské participace.
Samotnou minimální mzdu u nás podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí pobírají tři procenta pracujících, její růst ale přirozeně povede i k zvýšení příjmů ostatních, což je důležité hlavně u lidí ohodnocených jen nepatrně více než je minimální mzda. Vláda se při svém rozhodování mohla opřít o analýzu, která vyvrací hlavní námitku, jež zaznívá od politické pravice i organizací sdružujících zaměstnavatele, a sice že vyšší minimální mzda povede k vyšší nezaměstnanosti. Podle propočtů toto v žádném oboru nehrozí.
Nejvýznamnější vliv působení minimální mzdy na celkový počet zaměstnaných osob se rýsuje v odvětví Ubytování, stravování a pohostinství. V něm by jednoprocentní zvýšení změny podílu minimální mzdy oproti předcházejícímu období mohlo vést k snížení zaměstnanosti ve výši osm desetin procenta. Jenže právě pohostinství je obor specifický, v němž je rozšířená praxe ohodnotit pracovníky minimální mzdou a další peníze jim vyplácet na černo – čehož tito lidé zalitují nejpozději při pohledu na svůj důchodový výměr. Potírání práce na černo je tudíž dalším přínosem růstu minimální mzdy.
Koneckonců i podnikatelé přiznávají, že kabinetem schválený nárůst minimální mzdy bez větší námahy ustojí, byť by byli pochopitelně raději, kdyby byl o dvě stě korun nižší, jak bylo původně dohodnuto s jejich reprezentanty v rámci tripartity. Zatímco debatu exekutivy se zástupci firem lze vést zcela racionálně, pře politiků uvízla na pohodlných sloganech a demagogických argumentech.
Kupodivu některé z nich vrátil do hry i vicepremiér Andrej Babiš, který by po klausovsku minimální mzdu definovanou státem oželel a nechal vše na tržních silách. Pokud se hnutí ANO s touto rétorikou odváží předstoupit v příštích týdnech i před voliče, bude zajímavé sledovat, jak to pohne s jeho dosud velmi slušnou popularitou v regionech, které třou bídu s nouzí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
