Co se to děje v Saúdské Arábii? Tato otázka zaměstnává poslední dobou komentátory na celém světě. Upřímná odpověd je: nikdo neví. V každém případě jde o procesy naprosto zásadní nejen pro ni a Blízký Východ, ale i pro svět - a klíčem k záhadě jsou nepochybně dvě stálice mezi tématy blízkovýchodního regionu: Izrael a ropa.

Vize 97? Ne, 2030

Princ Mohamed bin Salmán vyhlásil minulý týden obrovitý plán na restrukturalizaci celé saúdské ekonomiky nazvaný Vize 2030. Nehledě na poněkud zlověstný název (alespoň pro našince žijící s Havlovo-Veškrnovou Vizí 2000), učinnil faktický vládce Saúdské Arábie dost možná zásadní krok. Zda šlo o krok do propasti, se teprve uvidí.

Plán zahrnuje rozsáhlý rozvoj jiného než ropného průmyslu, privatizaci poměrně značné části ekonomického sektoru (podíl soukromého sektoru má vzrůst ze 40 zruba na 65%), odprodej části ropného gigantu Aramca a mimo jiné také velmi podstatný rozvoj zbrojení - Saúdové chtějí do roku 2030 vyrábět doma polovinu vlastních zbrojních systémů (zatím vyrábějí pouhá 2%).

Vrtoch absolutistického monarchy?

To o čemsi svědčí. Stejně tak o tom vypovídá fakt, že komentátoři mainstreamu jeho plán rozzuřeně odsuzují a zesměšňují - tolik a takovým způsobem, až je to krajně “podezřelé”:

“Je notoricky známo, že monarchové a diktátoři žijí mimo reálný svět už ze své podstaty,” napsal minulý týden britský deník The Independent, “a to platí dvojnásob o vůdcích států-ropných producentů, kteří si pletou nekonečné zdroje peněz k řešení jakéhokoli problému se skutečnou schopností vyrovnat se se světem kolem. To platilo nejen o Saddámovi a íránském šáhovi, ale i o iráckém předsedovi vlády Núrí al-Malíkím, jehož šíleně drahá armáda a bezpečnostní složky zkolabovaly, jakmile ISIS v roce 2014 napadla Mosúl.