Když jsem svůj dopis odeslal, očekával jsem mnohé, popravdě, ne moc dobré a byl jsem na to plně připraven a smířen s tím, co se může dít a nebo se bude dít…

Nečekal jsem však ani v nejmenším, že mi následkem toho do života vstoupí tolik zajímavých, úžasných, statečných a podobně smýšlejících lidí, kteří se mi stanou nejen známými, ale v mnohém i přáteli.

Takovým člověkem byl, a říká se mi to velmi těžce v čase minulém, také prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., lékař jako já, člověk, který mi nejen za ty skoro tři roky pomohl řadu věcí vysvětlit, ale co bylo pro mne daleko důležitější, on mne utvrzoval a přesvědčoval o tom, že to, co jsem na vlastní kůži prožil a postupně pochopil nejen během svých vojenských misí v Bosně a Hercegovině a zejména pak v Kosovu, že jsem to viděl a chápal správně. Že všechny ty věci, o kterých nám lhali jak v televizi a v ostatních sdělovacích prostředcích, ale co hůře, lhali nám, vojákům, o nich i naši vlastní vysocí političtí a armádní představitelé, ty věci se odehrály poněkud jinak. Ty dvě strany jedné mince nejsou černá a bílá a prof. Doleček to také, díky Bohu, zvěčnil v mnoha svých literárních odkazech, které je zapotřebí číst a připomínat si, jak se zlu, mamonu a absolutní ignoranci opravdových lidských hodnot umetá cesta v institucích, jakými jsou Severoatlantická aliance v čele se Spojenými státy, Evropská unie, ale dokonce i OSN.

Nikdy nezapomenu na svůj první telefonát s „profesorem“, o kterém jsem do té doby slýchal pouze na fakultě a nebo o něm četl v odborných publikacích, případně znal jeho tvář z televize.

Zvedl jsem telefon a on mi řekl: „No konečně, zdravím tě Marku, tady je Rajko. Rajko Doleček. Znáš mne? Dalo mi to velkou práci sehnat na tebe kontakt, ale nakonec se mi to podařilo. To jsem rád“.