Když jsem svůj dopis odeslal, očekával jsem mnohé, popravdě, ne moc dobré a byl jsem na to plně připraven a smířen s tím, co se může dít a nebo se bude dít…
Nečekal jsem však ani v nejmenším, že mi následkem toho do života vstoupí tolik zajímavých, úžasných, statečných a podobně smýšlejících lidí, kteří se mi stanou nejen známými, ale v mnohém i přáteli.
Takovým člověkem byl, a říká se mi to velmi těžce v čase minulém, také prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., lékař jako já, člověk, který mi nejen za ty skoro tři roky pomohl řadu věcí vysvětlit, ale co bylo pro mne daleko důležitější, on mne utvrzoval a přesvědčoval o tom, že to, co jsem na vlastní kůži prožil a postupně pochopil nejen během svých vojenských misí v Bosně a Hercegovině a zejména pak v Kosovu, že jsem to viděl a chápal správně. Že všechny ty věci, o kterých nám lhali jak v televizi a v ostatních sdělovacích prostředcích, ale co hůře, lhali nám, vojákům, o nich i naši vlastní vysocí političtí a armádní představitelé, ty věci se odehrály poněkud jinak. Ty dvě strany jedné mince nejsou černá a bílá a prof. Doleček to také, díky Bohu, zvěčnil v mnoha svých literárních odkazech, které je zapotřebí číst a připomínat si, jak se zlu, mamonu a absolutní ignoranci opravdových lidských hodnot umetá cesta v institucích, jakými jsou Severoatlantická aliance v čele se Spojenými státy, Evropská unie, ale dokonce i OSN.
Nikdy nezapomenu na svůj první telefonát s „profesorem“, o kterém jsem do té doby slýchal pouze na fakultě a nebo o něm četl v odborných publikacích, případně znal jeho tvář z televize.
Zvedl jsem telefon a on mi řekl: „No konečně, zdravím tě Marku, tady je Rajko. Rajko Doleček. Znáš mne? Dalo mi to velkou práci sehnat na tebe kontakt, ale nakonec se mi to podařilo. To jsem rád“.
Zalapal jsem po dechu, ujistil se, že se mi to nezdá, že jsem slyšel správně a nesměle jsem opáčil: „Pane profesore, já samozřejmě vím, kdo jste, moc rád vás slyším, jen asi úplně přesně nevím…..“ Profesor mne zarazil a povídá: „Proč mi Marku vykáš? To ti připadám už tak starý? Jsem Rajko…. Potřeboval bych s tebou mluvit. Obrátila se na mne jedna dobrá známá, redaktorka z Banja Luky, z televize Republiky Srbské, chtěla by s tebou natočit rozhovor a já bych jí s tím, když dovolíš, trochu pomohl…….“
Takový byl pan profesor. Jakkoliv tím, co řekl a jak mi to řekl, jednou provždy prolomil ledy našeho vztahu a výrazného věkového rozdílu, to tykání mi ještě velmi dlouho nešlo přes ústa a měl jsem s ním veliký problém, za což mne Rajko vždy náležitě v úvodu každého rozhovoru pokáral…
Naposledy jsem mu tykal v sms zprávě dne 21.10. ve 20:53, kdy jsem se velmi začal obávat o jeho osud. Měli jsme spolu domluvené nějaké akce a návštěvu, mluvili jsme spolu, když byl v plné síle a užíval si lázní v Jeseníkách a najednou nic…
Bohužel, moje obavy se posléze ukázaly jako opodstatněné…
Ta doba, po kterou jsme se znali a mohli spolu komunikovat, byla však úžasná a naplnila mne pocitem smysluplnosti toho, co dělám, co píšu, co říkám a jak to říkám…
Natočili jsme zmiňovanou reportáž s Mirou Močevič, redaktorkou Televizije Republike Srpske, strávili jsme mnoho hodin debatami o historii Kosova a skutečné historii vzniku kosovského, ale vlastně celého balkánského konfliktu (mohu doporučit jistě dobře známou knihu „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohije“), porozuměli jsme si i v názorech na současný vývoj geopolitiky a hlavně jsme plánovali ještě řadu naučných projektů, kterýma bychom dokázali otevřít oči těm, kteří jsou dosud ještě stále „slepí“. Nic z toho už nebude, Bohužel, možné…
Rajko Doleček byl velikým, spravedlivým, uvážlivým, statečným a přesvědčivým bojovníkem za pravdu. Bojovníkem, který neváhal dát všanc i své pohodlí a „pověst“ mezi často nepřátelskými skupinami „humanitárních bombardérů“ z oblasti politiky, vojenství, eurohujerů, ale i mnoha lékařů. Dlouhodobě se snažil přesvědčit širokou veřejnost i zainteresované o pravdě, založené na faktech, byť dosud utajovaných nebo nepublikovaných, stran balkánských konfliktů, kosovské krize a nebo samotné podstaty rozpadu Jugoslávie.
Majíce na paměti vše, co vím od pana profesora ohledně případu generála Mladiče, jsa si vědom toho, že generál Mladič byl dne 22. listopadu 2017 odsouzen na doživotí za údajné zločiny, spáchané v období války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 – 1995, ptám se: „Kdy bude tedy za mnohem závažnější zločiny odsouzen například Hashim Thaçi, první premiér a současný prezident Kosovské republiky?“
Hashim Thaçi, masový vrah, narkomafián, drogový dealer a obchodník s lidskými orgány? Je snad pro něj polehčující okolností, nebo snad přímo zproštěním viny to, že od roku 1998 jednal s vyjednavači americké administrativy a posluhoval jim? Že jim nahrával situace, které potřebovali, aby dosáhli svého? Aby udolali Slobodana Miloševiče, který v haagském vězení zemřel a následně byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby? Že byl oblíbencem Madeleine Albrightové, řečené „krvavá Madla“? Vždyť je to právě ona a s ní také George Soros, kteří na kosovském masakru vydělali jmění.
Ano, tyto a jiné otázky a odpovědi na ně, ale i mnohem záživnější témata, mnohdy humorná, jsme řešívali s panem profesorem Rajkem, ať už po telefonu, či osobně.
Byl to velký člověk a je třeba nejen jeho život a dílo připomínat a nedopustit, aby upadlo v zapomnění, ale je třeba v jeho díle také pokračovat. Svět se musí dozvídat pravdu, musí znát zákulisí toho, co je nám mainstreamem předkládáno jako „dogma a jediná možná pravda“, svět musí poznat skutečné viníky a musí se umět takovým lidem bránit již dopředu, ještě než stačí spáchat takové zločiny, jako byla genocida obyvatelstva bývalé Jugoslávie.
Takový je odkaz pana profesora, Rajka Dolečka. Čest jeho památce.
Psali jsme:
autor: PV
