Za druhé je třeba čelit emocemi rozjitřeným vlnám strachu a nenávisti. Tady nestojí proti sobě křesťané na straně jedné a muslimové na druhé. Ne, stojí proti sobě občané různých vyznání včetně lidí bez vyznání a zájmy nadnárodních korporací – těžebních, zbrojařských, farmaceutických a mnohých dalších.

Máme tu oblasti světa, jež jsou vykořisťovány, kde není na léky pro umírající děti, a kde bomby dopadající na civilisty včetně malých dětí považujeme jen jako nezbytné, třebaže politováníhodné vedlejší ztráty.

Koncept snažící se vzbudit dojem, že co muslim, to terorista, který by měl být vyhlazen z povrchu evropského, je nepravdivý a hrůzný současně. Hledáme zástupné viníky, aniž pátráme po těch, kteří lijí tuny oleje do plamenů zášti a fundamentalismu.

V atmosféře smutku a rozčilení nad zmařenými lidskými životy vyvřela vlna solidarity, kdy se jednotlivci identifikují s těmi, kteří se stali terčem útoků.

Osobně se hlásím k potřebě vést dialog, k touze odstraňovat systémové kořeny fundamentalismu a terorismu a k potřebě bořit modly, jež slouží upevnění moci nejrůznějších autoritářů.

Pokud uvažuji v těchto intencích, potom i pro mě platí věta: „Je suis Charlie“.

Vymezuji se tak například k Tomáši Halíkovi, jenž je typickým zastáncem vládnoucích s tím, že těm se neodporuje. Řád musí být.

„Co mne uvádí do rozpaků, je snaha oslavovat nešťastné oběti z řad redakce satirického časopisu jako hrdiny a symboly naší kultury.“

Ano, mluví se o znevažování věcí, které jsou svaté. Tady je ale potřeba odlišit symbol, za nějž se skrývají něčí zájmy, které nejsou ani trochu svaté - od překrucování pravdy a jejího zesměšnění.

Je pravda, že nějaké hodnoty bychom mít měli. Nelze vše jenom relativizovat. Podíváme-li se na naše deklarované hodnoty kritickým pohledem, zjistíme, že je do očí bijícími dvojími metry degradujeme a diskreditujeme. Aneb těžko pro nás budou rodiče představovat nějaký vzor, když nás budou nabádat k věrnosti – a sami budou zcela očividně praktikovat zálety.

Toto vyprázdnění hodnot, jež bere našemu jazyku obsah, třebaže mu jinak rozumíme, považuji za velmi vážný problém a krizový rys systému založenému na maximalizaci zisku nadnárodními společnostmi.

Tento rys se navíc vyznačuje bezmezným pokrytectvím, jež velmi výstižně na Facebooku shrnuje Martin Hekrdla: