Již zmíněný Neil Postman napsal, že pokrok by měl mít rozměr morální, společenský a kulturní, nejen materiální. Jenže dá se něco takového měřit. Dá se to měřit snadněji, než to vypadá na první pohled!

Když vezmeme roky 1780, 1880  a 1980, byli lidé stále vzdělanější? Jednoznačně ano, a to i měřeno měřítky a normami předcházejícího období. Rostl zájem o umění a specificky zájem o vysoké umění? Jednoznačně ano.

Zvýšila se schopnost celých společností postupovat společně? Ano, přibývalo. Přibývalo důvěry mezi lidmi? Ano. Snižovala se zločinnost? Ano. Žilo vyšší procento lidí v rodinách, které aspoň navenek působily celkem harmonicky? Ano. Dokonce i zájem o náboženství v západním světě během té doby rostl.

Nejtěžší  je to s mravností. Jak poznat, jestli přibývá nebo ubývá? Někdo může prohlásit, že nemravná je jakákoliv změna proti tomu, čemu byli přivyklí naši rodiče nebo prarodiče. Podle takové definici je to s mravností po celé dějiny horší a horší. Jenže pokud vezmete třeba ochotu pomáhat těm, kdo to opravdu potřebují, ta mezi zmíněnými třemi roky vzrůstala. Pokud by tím měřítkem mělo být snižování veřejné chuti organizovat pogromy, i ta se vyvíjela správným směrem.