Již zmíněný Neil Postman napsal, že pokrok by měl mít rozměr morální, společenský a kulturní, nejen materiální. Jenže dá se něco takového měřit. Dá se to měřit snadněji, než to vypadá na první pohled!
Když vezmeme roky 1780, 1880 a 1980, byli lidé stále vzdělanější? Jednoznačně ano, a to i měřeno měřítky a normami předcházejícího období. Rostl zájem o umění a specificky zájem o vysoké umění? Jednoznačně ano.
Zvýšila se schopnost celých společností postupovat společně? Ano, přibývalo. Přibývalo důvěry mezi lidmi? Ano. Snižovala se zločinnost? Ano. Žilo vyšší procento lidí v rodinách, které aspoň navenek působily celkem harmonicky? Ano. Dokonce i zájem o náboženství v západním světě během té doby rostl.
Nejtěžší je to s mravností. Jak poznat, jestli přibývá nebo ubývá? Někdo může prohlásit, že nemravná je jakákoliv změna proti tomu, čemu byli přivyklí naši rodiče nebo prarodiče. Podle takové definici je to s mravností po celé dějiny horší a horší. Jenže pokud vezmete třeba ochotu pomáhat těm, kdo to opravdu potřebují, ta mezi zmíněnými třemi roky vzrůstala. Pokud by tím měřítkem mělo být snižování veřejné chuti organizovat pogromy, i ta se vyvíjela správným směrem.
Takže ano, pokrok probíhal. Jenže si proti tomu vezměte roky 1980 a 2020. Co vzdělanost? Co zájem o vysoké umění? Co mezilidská solidarita? Co zločinnost?
Zkrátka, vypadá to, že v období materiálního pokroku docházelo i k pokroku morálnímu, společenskému a kulturnímu. A naopak.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
(zdroj: petrhampl.com)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
