Marek Řezanka: Ještě jedna výzva

26.08.2015 15:49 | Zprávy

Považuji za naprosto nepřijatelné, nakolik lhostejně přistupujeme k dění na Ukrajině, kde se den za dnem utužuje režim, jenž nemá s demokracií nic společného. Mlčíme k posilování Pravého sektoru, který má čím dál větší vliv na chod země. Nevadí nám zjevné obrazoborectví (kdo by tady litoval rozmetané sochy Lenina, že?). Mlčky přecházíme seznamy nepohodlných osob a zjevnou cenzuru, kdy se některé filmy a někteří světoví umělci stávají zakázanými.

Marek Řezanka: Ještě jedna výzva
Foto: pixabay.com
Popisek: agrese - ilustrační foto

Takto si představujeme "evropský kurs"? Jak to, že naše umělecká scéna není tímto vývojem pobouřena? Jak to, že se nepíší odsuzující petice? Možná proto, že naši pseudohistorici a pseudoumělci jásají nad Jandovým textem, který vyvrací údajnou Putinovu propagandu v Čechách. Je třeba si přiznat, že „naše umělecká i vědecká scéna“ jsou zprofanované. Nedůvěryhodné. Téma, které podpoří, pak nutně zdiskreditují. Jak můžeme brát vážně například pedagoga na vysoké škole, který vyučuje politologii a veřejně prohlásí, že jediné místo, kam patří ruský prezident, je toaletní papír? Jakou objektivitu asi tak od podobných „pedagogů“ můžeme očekávat ve vztahu ke studentům, kteří s tímto vyhraněným ideologickým (v žádném případě ne politologickým) pohledem nesouhlasí. Přijde mi to podobné, jako bychom vyučovali malířství, ale tak, že jediný styl, který se bude smět používat, bude například styl Cranacha staršího. Že nám to připadá směšné? Ale právě takto funguje například politologie na Západočeské univerzitě v Plzni.

Je žalostné, že pera našich spisovatelů vyschla či se přizpůsobila oficiálními diskursu. Je tragické, že naši vědci srazili podpatky a v hlubokém úklonu hájí establishment. O studentstvu snad raději pomlčet.

Co naši akademici nevidí…

Na Ukrajině se odvolávají na Zákon o ochraně informací. Úředníci prezidentské správy, ministerstva kultury, ministerstva informační politiky, státní bezpečnostní služby, ministerstva vnitra a úřadu státního žalobce pod záminkou, že bojují s „ohrožením národní bezpečnosti a s vyvoláváním etnické nenávisti“, sepisují takzvanou „černou listinu“ těch, jejichž činnost je na Ukrajině zakázaná. Filmy jsou ukládány do archivů, knihy jsou odstraňovány a ničeny, podobně, jako tomu bylo v nacistickém Německu. Na černé listině se ocitli nejenom obecně známí představitelé kultury a umění z Ukrajiny, Ruska a bývalého Sovětského svazu, ale též celosvětově známé osobnosti jako Emir Kusturica, Oliver Stone, Gerard Depardieu či Steven Segal.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Evropská komise

Podle vás se chce Evropská komise zavděčit všem. Na to jste přišla jak? Nemyslíte, že realita je úplně opačná a rozhodování Evropské komise štve čím dál víc lidí, politiků i států? Jak je vůbec možné, že má takový vliv na rozhodování, když jsou to vlastně lidmi nevolení politici?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Další pokles životní úrovně Čechů na cestě

9:44 Jiří Paroubek: Další pokles životní úrovně Čechů na cestě

Když jsem se pohyboval v politických funkcích ve vysoké politice, považoval jsem i těžko řešitelné n…