Letošek se nesl ve jménu jubileí, oslav i tragédií, ostatně jako každý jiný rok. Osmdesátiny letos oslavili mj. M. Gorbačov, Barrandovské ateliéry či Zoologická zahrada v Praze. Blahořečen byl bývalý papež, Jan Pavel II. V květnu uplynulo 66 let od skončení druhé světové války, v srpnu bez větší pozornosti proběhlo třiačtyřicáté výročí událostí shrnutých jako Pražské jaro, jež skončilo invazí cizích vojsk na území Československa.

V roce 2011 uběhlo 50 let od založení OECD, připomnělo se též padesátileté výročí Gagarinova výletu do vesmíru či zahájení stavby Berlínské zdi, již méně se pak mluvilo o stejně starém výročí odpálení Car-bomby nad Novou zemí. Šedesát let uplynulo od významného kroku pro vznik EU, když se zformovalo tzv. ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli).

Řecko si připomnělo třicetileté jubileum svého sňatku s EU (žádost o ruku podalo již o dvacet let dříve) nebývalou ekonomickou krizí, jež přerostla v krizi celospolečenskou. Otřesy zažívá celá Unie, jež se místo prohlubování integračního procesu kymácí na vlnách rozpolcenosti. Střední vrstvy jsou otřesené, že jsou házeny vládnoucími mimo palubu, sociální politika se stává pro země EU něčím jako balvanem, jenž je potřeba někam odmrštit, aby cesta ke konkurenci s Čínou byla umetena. Otázkou ale zůstává, chceme takovou cestu, cestu za ekonomickým boomem pro nejužší vrstvy společnosti za cenu ztráty demokratických hodnost a sociálních jistot většiny společnosti?

Dále bylo připomenuto výročí útoků na vybrané cíle v New Yorku a Washingtonu, jež se později stalo jedním z neodůvodnitelných důvodů pro vedení války proti Iráku. Toto výročí se pak v Evropě připomnělo děsivě a krvavě v jinak rajsky vzkvétajícím Norsku. Utoya zůstane symbolem střetu šílenství, fanatismu a fašistické nesnášenlivé ideologie s touhou po dialogu a společné cestě za společností založené na sociální solidaritě a náboženské a názorové rovnosti.