Pokud se někteří rádoby příznivci levice uchylují k oslavě politiky paní Merkelové či pana Macrona, v žádném případě neblahořečí ničemu levicovému. Jenom se snaží přesvědčit sami sebe, že stávající systém je funkční a že je snad dokonce humanistický. Že myslí na druhé – a nikoli na zisk stále užších a stále bohatších kruhů.

Kapitalismus s lidskou tváří?

Neoliberalismus zatím může bouchat šampaňské. Co si ale mají počít lidé, kteří budou vyhazováni z práce, že pro ně není místo? Co si mají počít rodiny, které se zadluží už jen proto, aby nějak mohly bydlet? Na jednu stranu slýcháme, kdo že bohatne na zemědělské produkci, na vlastnictví vody, na obchodech s léky, na kšeftech se zbraněmi (atd.) – a na druhou stranu se máme tvářit, že tohle je nějaký Ráj, který lidem umožňuje rozvoj? Skutečně?

Kapitalistický systém s lidskou tváří je naprostým nesmyslem – a kdo sní o tom, že nás spasí, si lže do kapsy. Je utopií si myslet, že zbraně lze prodávat jenom těm hodným. Kdo kupuje zbraně, hodlá zabíjet. Ten není hodný. 

Stejně tak je utopií si namlouvat, že když někomu zboříte jeho svět, srovnáte se zemí jeho domy, vyvraždíte jeho příbuzné, bude vás potom milovat, hned jak mu blahosklonně podáte krví jeho blízkých nasáklou ruku.