Normalizačním procesem totiž skončila jedna důležitá éra. Éra šedesátých let – období mimořádného kulturního i vzdělanostního vzepětí Československa. Byla nahrazena dobou ponížení, frustrace, rezignace. Namísto duchovního rozvoje se společnost ponořila do ulit individualismu a hlavním hodnotovým motivem se stalo materiální poměřování.

To vše potom plynule vyústilo v devadesátých letech, na něž se vzpomíná jako na roky divoké privatizace a absence důležitých zákonů na ochranu před vážnou hospodářskou kriminalitou.

Možná si ještě vybavíme kauzu lehkých topných olejů, jež zasahovala i mimo naše hranice, například do Maďarska.

Nové hodnoty? Ale no tak…

Jak jsme na tom byli v devadesátých letech s hodnotovým systémem? Československo – jehož vznik jsme si před pár dny připomenuli, se rozpadlo. Česká republika se vydala cestou klausovského kapitalismu, který opovrhuje čímkoli sociálním, který nerozlišuje „čisté peníze od špinavých“, a který pomáhá upevňovat pozici těch, kteří dříve legálně či ilegálně kumulovali finanční zdroje.

Naučili jsme se novému slovu – tunelování – které ale nemá nic společného s prorážením otvorů do kopců a skal.