Konvičkovy vize

Martin Konvička, představitel iniciativy Islám v ČR nechceme a Bloku proti islámu, poskytl rozhovor pro DVTV. V něm kromě již obligátního nálepkování islámu jako nepřípustného zla uvedl, že si umí představit spolupráci ve volbách do některého z krajů s Machovými Svobodnými. Ti vzápětí reagovali: „Pokud nám pan Konvička vzkazuje přes média, že s námi bude jednat, tak my říkáme, že o jednání s ním nemáme zájem.“ Podle oficiálního stanoviska strany k islámu by tato spolupráce zřejmě ani nebyla možná. „Musí být umožněna svoboda vyznání libovolného náboženství, stejně tak ale i jeho kritika či parodie. Stavíme se proti politické korektnosti a prosazujeme možnost diskriminace v soukromém sektoru."

Vůbec v tuto chvíli není důležité, zda nakonec nějaká jednání mezi oběma subjekty proběhnou. Podstatné je, kam se zařadil sám Konvička, který zatím těží pouze z jednoho tématu, ale koncepci nějakého uceleného programu pro řešení zásadních problémů české společnosti dosud nepředložil. Tím, že by uvažoval o spolupráci se Svobodnými (jejich program je ZDE), již ale ledacos naznačil. Třeba to, proč lidé jako Konvička či Okamura neustále omílají, jak je nějaké dělení na pravici a levici již překonané. Není. To, že na naší politické scéně skutečnou levici (tedy antisystémovou) nemáme, neznamená, že ji vyškrtneme z pojmosloví.
Martin Konvička se v tuto chvíli jednoznačně hlásí ke krajní pravici. Ke straně, která se vymezuje striktní asociální politikou. V mnoha bodech ještě tvrdší, než občané zažili za Nečasovy vlády pod taktovkou tehdejšího ministra financí, M. Kalouska a ministra práce a sociálních věcí, J. Drábka. 

Lidská práva? Jenom práva bohatých…

Svobodní (Strana svobodných občanů) chtějí sjednotit DPH na sazbě 15%. Tento krok samozřejmě vyhovuje bohatým, na chudší vrstvy společnosti ale dopadne negativně, neboť se žádná funkční sociální síť pro potřebné nevytvoří. Není, z čeho by se vytvořila. Všem se jen vzkáže, ať se postarají o sebe, jak umí.

Sociální politika nesmí být v podání Svobodných dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je podle nich odpovědností jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků. Pokud člověk rodinu nemá – nebo jeho rodina není v stavu se o něho starat, bude se muset spolehnout na almužnu a „milosrdenství dobrých lidí“. Takto si funkční společnost nepředstavuji. Ne v 21. století.

Různé sociální dávky chtějí Svobodní sloučit do dávky jediné, a to v podobě tzv. negativní daně, která svojí sazbou „zajistí motivaci lidí pobírajících sociální dávky pomoci si k lepšímu živobytí vlastní prací a která definicí standardního příjmu zohlední rodinnou situaci žadatelů“.