Stalo se módou sezóny demonstrovat pod mlhavými hesly proti zástupným problémům. A demonstrovalo se i v Olomouci, třeba proti ministrovi kultury, který šel proti podivným kšeftům. Leč narazil na zájmy úzké skupiny lidí, kteří si přihrávají lukrativní kulturní šolochy a ti mu to dali pocítit. Podobně třeba na olomoucké univerzitě došlo k podvodům, ale nesmyslně byli naopak odejiti ti, co na to poukazovali. A nikdo tam proti tomu zatím nedemonstruje.
Za nejkratší definici právního statu se dá považovat americké rčení crime does not pay - zločin se nevyplácí. Zločin se totiž nesmí vyplácet - a od toho tedy má být právní stát. Jenže u nás to platí naopak - nevyplácí se poctivost. Stačí připomenout, jak dopadli lidé, co dokumentovali podvody kolem OpenCard, jak dopadli ti, co pomohli rozkrýt kauzu předražených jízdenek v Praze. Dokud budou lidé za poctivost postihováni, nemá smysl mluvit o právním státě, a potud budeme vídat i ty obrázky vysmáteho Rittiga. Ministr kultury svým způsobem dopadl stejně. Chtěl řešit pověstné nepravosti ve svém rezortu, a hned zkraje ho podrazilo vedení vlastní strany. To ale teď aspoň vytrestali její voliči ve volbách do EU parlamentu. Prostě část z nich k volbám vůbec nešla, neb je otrávilo to pokračování kuloárových intrik ze Sobotkovy éry. Nyní do té frašky možná uspěje hodit vidle prezident.
Jenže pokud klesneme o úroveň níže, jsou šance na nějakou nápravu jen ještě menší. A to je právě na té olomoucké kauze dobře vidět. Tam došlo k podvodu ve vědecké práci publikované v USA. Zmanipuloval se klíčový graf, aby se mohlo mluvit o ‘významném výsledku’. A ‘významný výsledek’ byl potřeba kvůli kariéře senior autora práce. Pravdivý graf byl a je v disertacích studentů, zfalšovaný v článku v americkém časopise a ten pak pomohl zajistil senior autorovi profesuru.
Toto vše se sice v Olomouci vědělo roky, ale ten senior autor měl dosud dostatečně dlouhé prsty na to, aby se věc vždy nějak ututlala. A tak kauza fakticky jedno desetiletí jen doutnala, neb nikdo z vyšších míst ji nechtěl otevírat. Dnes jeden z obou dřívějších děkanů sebekriticky uznává, že nedokázal odhadnout nedostatky charakterů u některých svých podřízených, kteří v kauze hrají klíčovou či podstatnou roli. Hodnotí to tak, že věci se zvrhly do despocie některých fakultních oligarchů, co se studenty i mladšími spolupracovníky jednají jako s nevolníky, jejichž posláním je budovat kariéry svých bosů. A ten druhý z dřívějších děkanů může tak akorát mlčet, neb sám nyní čelí obviněním z neetických praktik, což zatím vedlo k vracení nepoctivě získaných finančních fondů. Bývalý prorektor olomoucké university prof. Tillich otevřeně napsal, že celá tristní situace je výsledkem panování psychopatů, kteří nikdy nesmějí prohrát (zvláště když jde o peníze) a vždy musejí mít pravdu.
Shodou okolností o tom olomouckém podvodu vznikl kreslený vtip, který situaci dobře ilustruje (ZDE).
Ty dva obrázky promítané na stěnu jsou věrným překreslením diagramů, o které v tom olomouckém falzifikátu jde. Vlevo je to, co vzešlo z měření před více jak deseti lety. Tam ještě je několik píků, kterými se v pokusech projevovala nějaká přítomná sekundární látka. Tyto píky pak ale byly odstraněny, neb by vadily, ba přímo protiřečily při ohlašování “významného nového objevu”. Tak vznikl zmanipulovaný diagram vpravo, a kolem něho se pak vybudovala ta “objevná” publikace, co oznamovala světu prolomení “učebnicových představ”.
Protože ale nezfalšovaný graf na pracovišti přežil, bylo třeba nevhodné svědky zpochybnit a eliminovat. Pro výstrahu ostatním kritikům byl vybrán RNDr. Čeněk Gregor a postižen potopením své PhD. obhajoby. V komisi byli příslušníci klanu senior autora (někteři z nich - nikoliv překvapivě - mají sami svoje vlastní zářezy v porušování vědecké etiky). Čeněk Gregor měl tolik “drzosti”, že při své obhajobě zmínil ono zfalšování publikované v americkém časopise. Leč příslušníci klanu v komisi teatrálně sehráli ‘velkou vlnu nevole’, což i takto dali do zápisu, a s pravdomluvným Čeňkem Gregorem udělali krátký byť dokonale absurdní proces. Byl prostě obviněn, že takovým ‘pomlouváním’ se sám dopustil ‘hrubého porušení vědecké etiky’, a od obhajoby byl prostě sprostě vyhozen. Přitom všichni dobře věděli, že jenom řekl pravdu.
Věc by byla dodnes u ledu nebýt toho, že v r. 2018 nastoupil nový děkan, doc. Martin Kubala, který na rozdíl od svých předchůdců k věci přistoupil zásadově. Vznikla komise zahrnující i odborníky s olomouckou univerzitou nesvázané. Komise jednoznačně potvrdila, že došlo k podvodu. Mimo jiné měla k dispozici i posudek znalce, který také potvrzuje, že s publikovaným diagramem bylo manipulováno. Věc poté projednala fakultní vědecká rada, která uložila informovat redakci amerického časopisu o manipulaci s daty. Fakticky by ale mělo dojít rovnou na kompletní odvolání celé práce.
Jenže v této fázi teď v Olomouci nastává situace relativizování a bagatelizování, která nakonec pár dní existovala i v kauze pražského prorektorského plagiátorství. Jakkoliv je jasné, že senior autor o věci musel vědět od samého začátku, a také, že došlo po mafiánském způsobu k eliminaci nevhodných svědků, byl mu umožněn jakýsi odklad. Totiž, že jako je třeba ty vzorky ještě přeměřit, ač to pro merit věci není nutné, jenom se tím hraje o čas. A bohužel se na tom trochu podílí rektor, který věc relativizuje bonmoty, že jde jen o nějakou drobnou rozepři jako v manželství. A alibisticky, namísto aby sám konal, angažuje mediátorku, aby tu rozepři jako zahladila. Svatá prostoto - jako by nechápal, že zásadně jde o důvěryhodnost celé univerzity, o právo studentů, aby do jejich osudů nezasahovali kariéristé, hoštapleři, psychopati, různí malí čeští Lysenkové. A to musí především řešit vedení univerzity. A speciálně - ježto je nyní zcela jasné, že došlo k nespravedlivému účelovému postihu RNDr. Čeňka Gregora, univerzita se mu už včera měla omluvit a ocenit jeho poctivost. A taky zajistit udělení PhD. titulu se zpětnou platností - stačí, aby do nové obhajoby nemohli tentokrát zasahovat příslušníci toho klanu provázaných ‘oligarchů’.
Olomoucká univerzita ovšem není jen jednou nečestnou výjimkou. Takové provázané klany existují třeba i na Univerzitě Karlově, jak se nejnověji ukázalo v kauze toho prorektora plagiátora. A existují i na Akademii věd, jak je dobře vidět třeba na trpkých zkušenostech prof. Šestáka. Toho tam začali pohotově šikanovat jenom proto, že se zachoval poctivě a nebyl ochoten odmítnout státní vyznamenání, jak by si bývali přáli někteří manipulátoři napojení na vědeckou a kulturní sféru. Když se prof. Šesták před časem věnoval popisu úpadku demokracie v Akademii, tak zmínil i jeden názor právě z Olomouce, totiž že přílišná demokracie do vědy jako nepatří. Byl to ovšem názor od člověka, který má takříkajíc sám máslo na hlavě a nakonec sehrál i roli v zmanipulovaném obvinění poctivého RNDr. Čeňka Gregora z neetického jednání. Pochopitelně, že takový ‘charakter’ demokracii ve vědě nevítá, neb by umožnila otevřenou diskzi i o jeho vlastních pochybeních.
Už Masaryk říkal, že demokracie je diskuze. A ovšem i věda sama je diskuzí. Jenže v Olomouci na přírodovědecké fakultě to zatím byla spíš vláda oligarchie a despocie. Cesta z toho marastu nevede přes mediátorku, nýbrž přes orientaci vedení univerzity na to, aby v budoucnu i na její půdě platilo, že podvod se nesmí vyplácet.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
