Médii proběhly čtyři závažné zprávy, zakládající se na neblahých trendech, které lze pozorovat už delší dobu. Potřebovaly by odbornou i veřejnou diskusi, neboť se dotýkají dlouhodobé perspektivy úrovně našeho národa. Dnes se budu věnovat prvním dvěma.

Co se v mládí kvůli inkluzi nenaučíš…

První zpráva, kterou chci zmínit, se týká inkluze. Navzdory odporu učitelů byla do škol zavedena inkluze hendikepovaných dětí, tj. dětí, které nestačí tempu těch s běžnými schopnostmi. Na pomoc takovým školákům je ve třídách už nyní zaměstnáno kolem šesti tisíc asistentů. Od počátku bylo jasné, že reformou utrpí úroveň výuky, což potvrzuje obecná zkušenost učitelů. Dlouhodobě je přitom úroveň společnosti naprosto závislá na plnohodnotném rozvíjení vědomostí a schopností mladých lidí, zvláště těch nadaných. Nedostatečné základy vědomostí a socializace nemohou být téměř nikdy kompenzovány pozdějším vzděláním. Největší problém je, že v pozadí reformy byly daleko spíše politické motivace než ty humanitní. Vůbec se nevzaly v úvahu dlouhodobé cenné domácí zkušenosti se vzděláváním dětí, které potřebují specifické přístupy ve speciálním druhu škol. Právě tam by patřili i asistenti pro spolupráci se speciálně vzdělanými učiteli. Tím by asistenti zvládli více dětí než jen jedno. Ušetřené finance by se mohly věnovat na vzdělávání učitelů, kterých je nedostatek, a na efektivní výuku. Místo toho jsou přetížení učitelé obtěžování nejrůznějším doškolováním atd. Bylo by naivní nedojít k závěru, že snížení úrovně základního školství bylo jejím hlavním účelem. Veřejnost by měla vědět, odkud přišla iniciativa k této reformě.