Zato vůbec nepřekvapují důvody, které Brity k rostoucímu příklonu k opuštění EU vedou. Češi často hádají, že jsou to obecné nářky na jakousi vágní „buzeraci z Bruselu“, či ve střední Evropě tak známé nářky na „imigrační příval“. Ale ne, ve skutečnosti téměř každý Angličan, se kterým prohodíte pár slov – a to i ten, který si přeje setrvání v EU – remcá nad sociálními dávkami pro imigranty.

Abychom si rozuměli: Zaprvé Britové důsledně mluví o imigrantech, nikoliv o uprchlících. Zadruhé těmito imigranty mají na mysli nikoliv jen lidi z Afriky či Blízkého Východu, jak si je představujeme nejčastěji my; oni mají na mysli třeba i nás Středoevropany. Zatřetí Britům ani tak moc nevadí – ve srovnání s častými emocemi ve střední Evropě – kulturní a národnostní rozdíly, vadí jim ale, že (jak nezapomenou nikdy dodat) „kvůli EU“ jim všem musí vyplácet dávky. Jinými slovy, odpor k U se v Británii zhmotnil především v podobě odporu k povinnosti platit dávky každému ekonomickému imigrantovi.

Je tenhle důvod možno označit v pravém slova smyslu za „euroskepticismus“? Tedy za negativní postoj vůči evropské integraci? Nemyslím. Britové nemají v zásadě skoro nic proti integraci jako takové, proti bourání hranic. Mnozí si dokonce představují, že nyní opustí EU, pak si vyjednají výhodnější podmínky, především výjimku z nutnosti platit dávky všem imigrantům, a pak do ní vstoupí znovu. (Nechme stranou, že je to možná naivní postoj, protože ani trochu není jisté, zda tahle strategie se může podařit.  Spíš si myslím, že nevyjde.) Zkrátka britský postoj ve valné většině jednotlivých případů nemá co dělat s emocemi, s nějakým vágním pocitem, že „integrace je špatná“, ale je důsledkem velmi racionální ekonomické úvahy.

Co má tohle s námi společného? Všechno. Odpůrci setrvání ČR v EU – a že jejich počet roste! – bývají eurooptimisty často označováni za hlupáky, kteří mají jen jakýsi vágní, ale úplně mylný, emocionální pocit, že integrace je špatná. Dokonce bývají často osočováni, že údajně chtějí zpět do náruče Ruska. A já tvrdím, že sice v některých jednotlivých případech tomu tak může být, ale ve valné většině případů má touha jednotlivých Čechů vystoupit z EU velmi racionální pozadí spojené s konkrétní osobní zkušeností. A opravdu nejde jen o nějaké hloupé ekologické žárovky. Chcete konkrétní příklad? Tady je.

Pod svícnem bývá největší tma. Zeptejte se libovolného majitele libovolné přepravní firmy – ti by kvůli cestování za hranice měli z integrace profitovat nejvíc. Ale téměř 100 % z nich vám odpoví, že kdyby věděli, jaké důsledky pro ně bude mít vstup do EU, nikdy by pro něj nevolili. Smůla pro nás všechny je, že silniční doprava je jedním z klíčových odvětví pro fungování české ekonomiky, ačkoliv by se to na první pohled nemuselo zdát. Naše ekonomika totiž funguje na principu výroby pro vývoz, takže vyrobené zboží je následně potřeba někam dopravit. Takže pokud vyjdeme z posledních známých údajů, v přepravě a v oborech nějak souvisejících pracuje u nás 1,908 mil. lidí. Když to ještě vynásobíme průměrným počtem členů domácnosti, kteří jsou těmito lidmi více či méně živeni, dojdeme k impozantnímu zjištění, že vývoj v nákladní silniční dopravě nějakým způsobem ovlivňuje více než polovinu české populace (!), konkrétně 52 %.