Strach měli – a vlastně stále mají – centrální bankéři hlavně z toho, že pokud ekonomika upadne do deflace, tedy to stavu poklesu cen, přestanou spotřebitelé utrácet. Začnou totiž čekat, až ceny klesnou ještě víc. Výsledkem pak bude – opět podle teorie - že se roztočí spirála, kdy nižší útraty pošlou ekonomiku do recese, recese ještě víc sníží ceny, to zase ještě víc sníží útraty a tak dál a dál, až tu nakonec budeme mít div ne kolaps ekonomiky.

Ponechám teď trochu stranou, že onen strach z deflace je podle mě poněkud přehnaný. Deflaci jsme totiž v ČR už několikrát měli a žádné drama se nekonalo. Není totiž deflace jako deflace. Současná případná deflace by byla daná tím, že klesají ceny energií. To není důsledek toho, že by lidé měli málo peněz, není to nedostatečná poptávka. Naopak lidem zůstává víc peněz, je to tedy spíš stimul k růstu do budoucna. Deflace v řádu několika desetin daná levnou ropou zkrátka není něco, čeho bych se bála. ČNB na ni nemusí nikterak reagovat.

Nicméně můj názor ještě neznamená, že i ČNB to musí vidět stejně. Strach z deflace či třeba i jen z nízké inflace byl pro centrální banku argumentem k tomu, proč v roce 2013 intervenovala proti koruně a prudce ji oslabila nad 27,00 CZK/EUR. Od té doby pak koruna kvůli intervencím v některých obdobích oslabila i výrazně nad 28,00 CZK/EUR. Jenomže koruna je už déle než rok slabá, ale centrální bankou kýžená inflace se stále nedostavila… Poslední data říkají, že spotřebitelské ceny meziročně rostou jen o 0,1 %. A centrální banka má přitom vytyčen pro inflaci cíl na 2,0 %. To A protože centrální banka zjevně s vývojem (ne)inflace není spokojena, je logické klást si otázku, co s tím asi bude dělat dál. Na co se máme připravit?

První možností je, že ČNB ještě víc oslabí korunu – třeba na úroveň 29,50 CZK/EUR. Úplně vyloučit to nelze.