Co všechno se dá zdanit! Teď už chybí jen daň z čistého vzduchu. Kdyby člověk nad tím podivuhodným spojením trochu přemýšlel, muselo by ho zamrazit. Daň, má-li dovětek „z nějakého předmětu“, se totiž často uvaluje na něco špatného, nezdravého a nežádoucího. Třeba na tabákové výrobky. Nebo na alkohol. Nebo na hazard. Chce tím stát říct, že „luxusní život“ je něco nezdravého a nežádoucího pro stát a společnost…?

Naštěstí netrvalo dlouho a už se ministerští úředníci ohradili. Zpráva byla dezinterpretována. Prý se nebude jednat o daň, ale o cosi jako pokutu při nepřiznání majetku. Podle připravovaného dokumentu by mělo být kontrolováno, zda si lidé, kteří mají drahá auta, lodě, letadla či dostihové koně, nežijí nad poměry, když přiznávají jen nízké příjmy. Tak to jsme si tedy pomohli - v tu chvíli člověka zamrazilo podruhé: Proč někdo vypouští na veřejnost takové nedodělky, které jsou hned dezinterpretované? Jak je možné, že se z ministerstva dostanou na veřejnost takové kachny?

Ale pokud má jít vlastně „jen“ o pokutu, proč se o ní vůbec mluví? Cožpak není už dnes nepřiznání příjmů trestné? Už dnes tu přeci máme státní orgány, které na trestné činy či přestupky dohlíží! Máme tu policii. Máme finančně analytický útvar na Ministerstvu financí. Máme celníky. Tak proč další úředníky?! Proč najednou z čista jasna začít mluvit o tom, že budeme postihovat něco, co už má být postihováno dávno? Jestliže to dnes nefunguje, pak patrně proto, že je systém daní příliš komplikovaný. Důvodem není, že bychom neměli nástroje, lidi. Důvodem je, že je neumíme využívat. A taky to, že jsme si daňový systém sami nastavili tak, že je obejitelný.