Stala se mi tuhle taková malá instalatérská nehoda. Ale jak už to ve světě platebních karet, internetového bankovnictví a bitcoinů bývá, instalatér k dispozici byl, hotovost nikoliv. A kdo by to byl řekl, náš vesnický pan instalatér kupodivu čtečkou platebních karet nedisponoval. Což mi vyrobilo lehký technologický problém. Jak k čertu zaplatím? Jistě, mohli jsme se dohodnout, že panu instalatérovi jako nezdárný dlužník pošlu peníze na účet. Ale osud tomu chtěl jinak.

Pan instalatér si – když šmejdil bytem a provázel svou instalatéřinu – povšimnul, že v bytě se nachází slušná zásobička mých knih. Zvědavost mu nedala, zeptal se na to a ono, já se rozpovídala… a když pan instalatér odcházel obtěžkán knihami, už jsem nebyla žádným nezdárným dlužníkem, místo toho jsem mohla pánovi velkoryse pokynout, že mi nic platit nemusí, že má na knihy slevu. Z dlužníka během minuty velkorysým donátorem – stačí jen popadnout situaci za trochu jiný konec. Ovšem kam se hrabu na českou politickou reprezentaci. Ta toto umění vypilovala do naprosté preciznosti.

Psal se srpen 2013. A statistický úřad oznámil, že recese skončila. Tedy… hlavně to oznámili politici a média to po nich papouškovala. A slavilo se. Slavilo se, že česká ekonomika mezikvartálně rostla o 0,7 %. A že prý nejdelší recese skončila. A že prý co na tom, že tohle jsou jen mezikvartální čísla, že prý ani trochu nevadí, že meziročně ekonomika stále ještě klesá, hlavně že si můžeme ve statistice odfajfkovat, že recese je pryč. To jen Šichtařové se to nějak nepozdávalo a do čísel rýpala. A tvrdila, že krize ještě neskončila, že čísla jsou to prapodivná. Jak ta to schytávala! Poslové špatných zpráv jsou vždy stříleni jako první.