I když… jak se to s tím odhalením vezme. Pro lidi dlouhodobě se věnující otázkám fungování eura a eurozóny o žádné odhalení nejde; vždy věděli, že peníze se v eurozóně tisknou minimálně kontroverzními až nekalými způsoby. Ani nespočítám počet mých namíchnutých článků na tohle téma. Tiskárna evropských peněz také nebyla v pravém slova smyslu tajná. Tedy alespoň Evropská centrální banka (ECB) se snaží tvářit, jako by se nechumelilo. A přece tu něco nesedí…

Zkrátka v Německu vyšla studie pana Daniela Hoffmanna, který text napsal jako součást své doktorandské práce. Aniž bych zabíhala do technických podrobností, studie porovnala bilance jednotlivých národních centrálních bank s oficiálními údaji o měnové politice a zjistila, že nějakých 400 miliard jaksi zachází. Přesněji řečeno přebývá. Prostě v oběhu jsou peníze, které v něm být nemají. A jak už to bývá, pod svícnem bývá největší tma, takže na tenhle objev nebylo zapotřebí nijak extrémně vzdělaného, jako spíš zvědavě-šťouravého mozku.

Nejprve nikdo nevěděl, kde se tyhle peníze vzaly. Což je ovšem v měnové police… dost podivné. Pak se ale ukázalo, že za vším stojí trochu záhadný program s názvem ANFA. Nedá se o něm sice říct, že by byl v pravém slova smyslu tajný - také se ale o něm nedá říct, že by byl veřejný. Podle ECB prý jde o interní odborný dokument, do jehož podrobností veřejnosti nic není. (Aha.) (Tedy ona to ECB řekla trochu jinými slovy, ale význam byl stejný.) (Ale pokud je všechno tak čisté, v čem je tedy problém? Proč nezveřejnit detaily?)

Až doposud sice mnozí ekonomové nemohli ECB přijít na jméno, jenže téhle nové studii se podařilo něco, co se zatím osamoceným rebelům nedařilo: Totiž přitáhnout k praktikám ECB pozornost veřejnosti. Snad že předmluvu ke studii napsal v Německu velmi populární prezident vlivného mnichovského ekonomického institutu Ifo Hans-Werner Sinn, snad že to byla jedna z posledních kapek, se kterou pohár trpělivosti mnohých už začal přetékat. Každopádně o studii se najednou začalo psát v médiích. A je to vůbec poprvé, co pamatuji, kdy se o tisku peněz v eurozóně píše mezi řádky nikoliv s nádechem „to je ale dobře, že nás ta ECB zachraňuje“, nýbrž s nádechem „a není tohle náhodou průšvih…?“.