Ačkoliv policie podezření nepotvrdila, děti nebyly matce vráceny. Matka se opakovaně odvolávala, žádala o styk se svými dětmi, které mezitím byly převychovávány na norské občany, nesměly používat mateřskou řeč. Po řízení vlekoucím se čtyři roky před pár dny norská krajská komise rozhodla, že paní Michaláková ztrácí všechna práva ke svým dětem a jeden z jejích synů bude postoupen k adopci. Tolik veřejně známá fakta.

V tuto chvíli se česká veřejnost dělí na dvě skupiny. Jedna tvrdí, že děti za všech okolností patří svým rodičům, nikoliv státu, a jestliže se neprokázala obvinění z údajného poškozování dětí, nikdo nemá právo děti zadržovat a musí být okamžitě vráceny.

Druhá skupina argumentuje tím, že veřejnost není obeznámena s detaily vyšetřovacího spisu, a tudíž nemůže případ soudit. Že Norsko je „přeci" vyspělá země, která „přeci" musí vědět, co dělá. A v neposlední řadě se ohánějí i tím, že 5 roků odloučení od rodiny a norské převýchovy jsou v životě malých dětí natolik dlouhá doba, že pro děti je „přeci" teď už lepší, aby zůstaly, kde jsou.

Ano, je pravda, že česká veřejnost nezná spis paní Michalákové. Ale víte co? Nepotřebuje ho znát k tomu, aby si na základě veřejně známých informací udělala čtyři závěry:

Zaprvé: Podezření o poškozování dětí policie nepotvrdila. Opakuji: NEPOTVRDILA. Co je to za zvrácenou logiku, která je v tomto případě aplikována? Je-li bezúhonný občan vzat do vazby z podezření z vraždy a vzápětí policie konstatuje, že obvinění byla vykonstruovaná, nikoho ani nenapadne, že by snad mohla existovat jakákoliv výmluva, proč tohoto bezúhonného občana dál držet ve vazbě. Je nevinný – musí být propuštěn. Ihned. Tečka. Nikdo nikdy neuvažuje jinak. Jak se to proboha mohlo přihodit, že v případě chlapců v Norsku je někdo jinak uvažovat ochoten? Děti poškozovány nebyly – takže je preventivně převychováme. To je v pořádku? Pokud se vznesená obvinění nepodaří policii potvrdit, na každého občana musí být nahlíženo jako na nevinného. K tomuto závěru nemusíme znát detaily spisu.

Zadruhé: Pokud by snad, hypoteticky, měla norská sociální služba nějaké zákulisní informace, které policie neznala, a mohla se domnívat, že děti skutečně poškozovány byly, pak by automaticky musela přistupovat k oběma dětem stejně. To se však neděje, jenom jeden chlapec je postoupen k adopci. Skutečnost, že se k oběma nepřistupuje stejně, automaticky implikuje závěr, že se s nimi jedná účelově. K tomuto závěru opět nepotřebujeme znát detaily spisu.